3. Víme, kdy nám jezdí autobusy
Na hromadnou dopravu často nadáváme a někdy i oprávněně. Buďme ale rádi za to, co máme! Například studenti žijící v Praze si za 130 korun měsíčně mohou díky Lítačce jezdit metrem, tramvají i autobusem, jak se jim zachce.
Spoje jsou přehledně napsané na tabuli na zastávce nebo k nalezení na internetu. Výhodou také je, že do cílové destinace se lidé mohou dostat několika různými způsoby.
Pokud se navíc nejedná o nějakou výjimečnou situaci, je ve vozidlech hromadné dopravy celkem pohodlí, alespoň oproti tomu, co zažijete v hromadné dopravě v rozvojových zemích.
Jestli jste někdy byli například v Tunisku či Egyptě, pak jistě dobře víte, že často ani neexistují žádné rozpisy, kdy autobus jezdí. Musíte se zeptat náhodného kolemjdoucího a ten vám řekne, že autobus jezdí každou půlhodinu.
Klidně můžete čekat na zastávce, která ani není nijak označena, hodinu a nic nepřijede, protože je třeba zrovna přestávka na oběd nebo se autobusákovi zachtělo se osvěžit v moři. Něco takového by se v České republice nestalo.
Zde když přijede autobus o pár minut později, sice vyšilujeme, že to nestihneme do práce a šéf bude naštvaný, ale pravda je, že autobus či jiný dopravní prostředek meškal z naprosto pochopitelných důvodů, například kvůli dopravní nehodě.