Jako mladý experimentoval s drogami, pak se ze závislosti na heroinu vyléčil. Když ale režisér Viktor Tauš nastartoval kariéru u filmu snímkem Kanárci, kde sám sebe obsadil do role narkomana, přišel tvrdý pád. Film se nechytil, Tauš spadl do dluhů a přes noc skončil na ulici. Tehdy si sáhl na úplné dno a začal brát pervitin.
V rozhovoru pro magazín Téma se o dvou temných letech svého mládí důvěrně rozpovídal. Odhalil například, že pro něj život bez domova až tak nepředstavitelně drsný nebyl, protože člověk je adaptabilní a rychle si zvykne.
„Pro mě to bylo prodloužené dětství. Mohl jsem si dělat, co jsem chtěl. Je to iluze velké svobody. V tom je to bezvadný. Lidské tělo i psychika si na všechno zvyknou strašně rychle,“ vysvětluje.
Aby se vůbec uživil, musel se dnes již slavný režisér stát zlodějem. „To k tomu bohužel patří. Jednou jsem strávil čtyřiadvacet hodin na policii za to, že jsem odnesl tvarohovomakový koláč z Teska,“ říká s tím, že vůbec nejtěžší je pro bezdomovce sehnat ideální boty.
Tauš dokonce promluvil i o tom, že se na ulici potkal s Katkou, známou českou narkomankou z dokumentu Heleny Třeštíkové.
„Nevěděli jsme o sobě, že ona je narkomanka Katka z toho dokumentu a že já natočil Kanárka. Potkávali jsme se na té ulici, několikrát jsme si dlouze povídali. A asi týden jsme spolu bydleli v jednom bytě, ještě s dalšími asi deseti narkomany,“ vzpomíná.
Režisér Viktor Tauš si sáhl na dno. Žil na ulici a byl závislý na drogách.
Ze závislosti na pervitinu se pak Viktor Tauš dostal sám, následky na něm však droga zanechala.
„Měl jsem hodně zdravotních trablů, velké problémy se zuby, žloutenku typu C. Tělo bylo třeba vyčistit a vyzdravovat velmi dlouho. Vlastně to dělám doteď. Skoro vůbec nepiju alkohol. Už jsem se v životě ‚nakalil‘ dost. Pro práci potřebuji čistou hlavu. A chci ji mít čistou. Jsem schopen si povídat s kamarády do šesti do rána a pak je rozvážím domů, protože jsem jediný střízlivý. K alkoholu jsem lhostejný podobně jako k drogám,“ říká.
Fotogalerie |
23
13
10
10
9
8
