Melichar se narodil s rozsáhlým poškozením bránice. Tu mu lékařský tým vedený Zbyňkem Straňákem ihned transplantoval. Bohužel vzhledem k těmto okolnostem se dítěti dostatečně nevyvinuly plíce. V této době byl již čtvrtý měsíc připojen na přístroje, pomocí kterých dýchal.
Vyšetření na konci srpna v roce 2007 ukázalo, že Melicharovy plíce nedorostly do správné velikosti, a tudíž on sám není schopen dýchat. Malá naděje se objevila v momentě, kdy dokázal dýchat hodinu a půl sám, bohužel to nestačilo a více již malý chlapeček nebyl schopen. Sama Žilková byla z celé situace úplně zdrcena: „Doktoři dělali možné i nemožné, ale plíce zůstaly malé. Nevím, jestli se dějí zázraky. Mám pocit, že sedím v kině na hodně tragickém filmu,“ popsala.
Zpráva, že Melichar nebude schopen sám dýchat, donutila Žilkovou sáhnout si až na samé dno, byla vděčná za sílu, kterou jí dodávala rodina: „Děkuju, že mám vedle sebe tak skvělého partnera. Martin je statečný, silnější než já. Nebýt jeho, jsem dávno na psychiatrii,“ připomněla.
To, jak to mělo být s Melicharem dál, tenkrát nedokázala odhadnout: „Může žít na přístrojích. Ale je to způsob, který přináší plno nejrůznějších rizik,“ podotkla Žilková. Jistou variantou, která by problém tehdy mohla řešit, byla také transplantace plic.
Doktor Zdeněk Straňák se o malého Melichara staral.
V té době se ovšem transplantace plic takto malým dětem v České republice neprováděla. Jedinou variantou bylo převézt ho do zahraničí, ale kvůli vážnému stavu, ve kterém Melichar byl, tohle řešení možné nebylo.
Melichar musel být vzhledem k věku převezen na JIP pro větší děti.
V onu chvíli a vzhledem k Melicharově věku bylo zřejmé, že Melichar bude muset být převezen z novorozeneckého oddělení Ústavu pro péči o matku a dítě na jednotku intenzivní péče pro větší pacienty. Následně už mohla celá rodina pouze věřit v zázrak.
Fotogalerie |
