Dneska by si na něj dovolil málokdo, bývaly ale časy, kdy domů chodil s brekem. V první třídě ho začal šikanovat spolužák a tyran v tom pokračoval dlouhé roky.
„První dvě třídy jsem chodil na základku s jedním Maďarem a ten mě regulérně šikanoval. O hodině mě píchal kružítkem do paty. Nemohl jsem nic dělat. Bál jsem se to komukoliv říct, což byla chyba. Ale když jsi malý, bojíš se, že se nic nestane a bude to ještě horší. Šikanu jsem zažil, a proto jsem na ni nyní tak alergický,“ říká Vojnar, který měl štěstí, že se jeho agresivní spolužák přestěhoval zpátky do své vlasti. Ten pocit v něm ale zůstal dodnes.
Šikanu v odlehčené formě zažil i v dospělosti, když byl lídrem chlapecké kapely T-boyz.
„Jelikož jsem si šikanou prošel v šesti letech, byl jsem připravený, co mám dělat, když tě někdo uráží a směje se ti, protože být členem boybandu tehdy bylo velké stigma. Pak když se ti stane ten úspěch, tak všichni ti, co se smáli, byli největší kamarádi a chtěli se na té slávě také svézt,“ vzpomíná Vojnar.
Zpívání už pověsil na pomyslný hřebíček a živí se jenom moderováním. A nic na tom nehodlá měnit.
„Dnes se ten svět posunul jinam. Kdybych dneska udělal Berušku tak, jak jsem ji udělal tehdy, nefungovalo by to,“ přiznává moderátor Diváckých zpráv televize Prima.
Fotogalerie |
