Jak jste se stal youtuberem?
Za youtubera se považuju až od chvíle, kdy jsem se natáčením videí začal živit. Opustil jsem svoji práci a začal se věnovat jenom YouTube.
Tak jinak, proč a kdy jste na YouTube natočil první video?
Když jsem opustil reality show Farma (soutěžící musí hospodařit na opuštěném místě bez elektřiny a moderní techniky, show běžela na TV Nova v roce 2012, pozn. red.) a nějakým způsobem jsem musel svým fanouškům na facebooku vysvětlit, proč mě potkávají na ulici, když jsem ještě vidět v televizi. Protože se tomu děsně divili a ptali se, jak je to možný.
To jich bylo tolik?
V té době to byla jedna z největších facebookových stránek. Měl jsem tam asi osmnáct tisíc lidí a když Farma skončila, vzrostl jejich počet během jediného měsíce na padesát tisíc. Vlastně jsem měl tehdy víc fanoušků než samotná televize Nova, což bylo vtipný, protože mi pak psali, jestli bych jim tam mohl sdílet nějaký články.
Facebookové profily soutěžících většinou zakládá marketinkové oddělení dané televize. Vy jste si ho udělal sám?
Ano, ještě před tím, než jsem do reality show šel. Já jsem na internetu vyrostl a moc dobře vím, jak to všechno funguje. Bylo mi jasný, že se může objevit nějakej blázínek, kterej si založí stránku Jirka Král, bude se za mě vydávat a lidi budou akorát zmatený. Takže jsem si to radši s předstihem založil s tím, že když ze soutěže vypadnu hned první týden, nic se nestane a profil zruším. Když tam ale budu déle, lidé by mě mohli začít hledat.
Proslavil se díky komentování počítačové hry Minecraft.
Na Farmě jste ale přístup k internetu neměli. Jak jste s fanoušky komunikoval?
Profil jsem dal na starost staršímu bráchovi a poprosil ho, jestli by tam mohl denně něco postnout. A ukázalo se, že to byl skvělej nápad, protože tam lidi fakt chodili.
Takže youtubera z vás udělala televizní reality show?
To ne. Ale na to konto jsem začal natáčet. Asi tři videa, která se ovšem nechytla. Protože lidi, kteří chodili na YouTube, nesledovali Farmu a tahle videa je nezajímala. No a pak jsem brouzdal po YouTube a objevil tam svět youtuberů. Říkal jsem si: Co je to za blbost? Jak se někdo může dívat na někoho, kdo hraje počítačový hry, když si je může zahrát sám? Vždyť je to úplná kravina!
Co vás přimělo změnit názor?
Sám jsem tehdy hry hodně hrál a kamarád mi doporučil Minecraft (počítačová hra, kde si hráč staví svůj vlastní svět; švédský vývojář Markus Persson se díky téhle hře stal dolarovým miliardářem, pozn. red.). Jenže tahle hra nemá žádný pravidla, není v ní žádný průvodce a já nevěděl, jak se hraje. Vzpomněl jsem si ale, že jsem na YouTube viděl něco podobnýho. Tak jsem si toho kluka, youtubera Pedra (jehož kanál Pedros Game má dnes přes 517 065 odběratelů, pozn. red.) vyhledal a díval se, jak to hraje on. Na konci jednoho dílu pak řekl: „Tak teď jste viděli, jak se staví most, a příště vám ukážu, jak se staví hrad.“ A já okamžitě klikl na další video, abych věděl, jak to dělá. A takhle jsem u toho strávil celej den. Jako když vás chytne nějakej super seriál a potřebujete vidět další díly.
Youtber Jirka Král je modlou teenegerů, takzvané generace Z.
Takže jste si řekl, že budete točit to, co on?
To ne, ale začal jsem si s ním psát na facebooku a jel s ním na Craftcon (festival pro hráče Minecraftu, pozn. red.). A tam jsem byl naprosto fascinovanej tím, jak se lidi chovají k němu a jak ke mně. Když někdo přišel za mnou, nemohl si vzpomenout na moje jméno, ale chtěl se vyfotit, protože mě znal z televize. Ale za ním chodili a ujišťovali se, jestli má narozeniny pátýho nebo šestýho. Prostě ho vyloženě znali.
Jirka Král (26)* Jeho videa pravidelně sleduje přes 600 tisíc odběratelů. * Časopis Forbes jej zařadil do žebříčku 30 talentovaných Čechů pod 30 let a také obsadil pátou příčku v žebříčku 77 nejvlivnějších Čechů na sociálních sítích. * V roce 2015 reprezentoval českou youtuberskou scénu na celosvětovém setkání Youtube Vidcon v Kalifornii. |
A není to naopak děsivé?
No ono je to vždycky o tom, co ten člověk ze svého soukromí uvolní. Jeho ženu lidé dodnes neznají, ani nevědí, kolik má dětí. Nepíše se o něm v bulváru. On jenom ve videu zmíní, že se teď na chvilku odmlčí, protože se mu má narodit dítě a lidi si to pamatujou mnohem víc, než kdyby to bylo na titulní straně nějakého časopisu.
Takže jste ho chtěl napodobit?
To ne. Spíš mě do toho uvrtal sám Pedro, protože řekl, ať to taky vyzkouším a přesvědčil mě, abychom spolu jedno video udělali. Dneska jsem mu vděčnej, protože sám bych do toho asi nikdy nešel.
Prvotním impulzem tedy nebyly peníze?
Ne, ale je pravda, že jsem v tom potenciál viděl. Znal jsem čísla sledovanosti už zajetých youtuberů a viděl jsem v tom jasnej byznys. Pedro mi říkal, že z toho skoro nic nemá. Já ale tehdy pracoval v jedné internetové firmě, kde jsem měl na starosti reklamu a přesně jsem věděl, kolik se za ni platí. A tak jsem mu říkal, že je to jenom otázka času.
Jak jsou youtubeři u teenagerů populární, dokazuje masová návštěvnost loňského prvního festivalu Utuberingu.
Začínalo už vaše první video typickým pozdravem „ahojda“?
Ne, to jsem začal používat asi až od druhého hráčského videa.
A už je to vaše značka?
No, lidi mě tak znaj ́.
Takže už to jiný youtuber nesmí použít?
Smí, ale asi by si to nedovolil. Ale já to jako svou značku nepoužívám. Já jako značku beru své jméno a logo (královská koruna, pozn. red.).
Kolik lidí se na vaše první playerská videa dívalo?
A tisíc. Někdy až deset tisíc. V podstatě nula nula nic (úsměv).
Kdy došlo ke změně a začali přibývat odběratelé?
V roce 2013 mi přibývalo asi tisíc lidí měsíčně, koncem roku 2014 už to bylo plus dvacet tisíc měsíčně a dneska je to zhruba tisícovka denně.
Je to i tím, že je spojený slovenský a český trh?
Asi ano, třicet procent odběratelů je ze Slovenska. Což není zase tolik, takže je pořád kam růst. Na druhou stranu ale Slováci Čechy moc neberou. Chtějí mít svoje vlastní youtubery. Mají pocit, že si z nich děláme srandu.
Jiří Král patří mezi 77 nejvlivnějších Čechů na sociálních sítí.
A není to tak?
Já to tak necítím. Občas mluvím ve videích slovensky, protože mi to přijde vtipný, a Slováci si myslí, že je tím chci urazit. Znám ale spoustu Slováků, mám s nimi dobrý vztahy a i oni sami mi říkají, že si to nemám brát. Že mají prostě pořád mindrák toho menšího státu.
Jaký je přínos youtuberů pro diváky?
Je to zábava, se kterou se mohou ztotožnit, protože člověk, který ta videa točí, řeší reálný problémy. V televizi vám ve zprávách řeknou, že se blíží volby. Youtuber ale řekne, jdu volit a možná i prozradí koho. A to je to, s čím se jeho divák ztotožní. Lidi totiž mají potřebu se nějak sdružovat a na internetu tenhle sociální aspekt funguje. Všichni tvrdí, jak internet zabíjí komunikaci, ale to je blbost. Nejhorší bylo, když jsme všichni seděli u televize a nemluvili spolu vůbec. Vždyť ta doba je dneska úžasná, přijdu domu a můžu se pomocí videohovoru spojit s bratrem na druhý straně světa.
Necítíte ale trošku odpovědnost za to, že děti čím dál tím víc připoutáváte k počítačům, tabletům a mobilům?
Ne. Tohle je spíš o přístupu rodičů. Jsou rodiče, kteří si stěžují, že své dítě nemůžou odtrhnout od počítače, měli by se ale zamyslet nad tím, jakou jim nabízejí alternativu. Pokud dítě vidí, že jeho táta sedí celej den u televize, nepůjde samo od sebe sportovat. Bude dělat to, co táta, ale na internetu.
Patříte k youtuberům, kteří nepoužívají vulgarismy. Někteří si ale postavili své příspěvky právě na nich.
Nelíbí se mi to. Je to sice jejich věc, ale neuvědomují si, že mají i mladší fanoušky. Tohle by měl hlídat YouTube. Chceš používat sprostý slova? Klidně, ale bude to obsah pro 18+.
Proč to tak není?
Protože YouTube věří v rodiče. Že budou kontrolovat, co jejich dítě sleduje. Jenže spousta rodičů vůbec netuší, jak YouTube funguje. Jeden tatínek mi říkal, že svému dítěti zakazuje sledovat videa po 22. hodině, kvůli závadnýmu obsahu. Jenže to není televize, ale internet, tam je úplně jedno, kolik je hodin. A hlavně tam nejde jenom o sprostý slova. Spousta youtuberů předkládá ve videích své politické názory, řeší, jestli studovat, či nestudovat, pracovat nebo ne. A tady by měli Odkazrodiče dítěti vysvětlit, že všechno, co youtuber řekne, nemůže brát vážně.
Druhou část rozhovoru s Jirkou Králem čtěte zde
Fotogalerie |
