S hercem Václavem Neužilem jsme se sešli u barrandovského studia, kde měl ještě nějaké povinnosti. Přišel uvolněný, s dobrou náladou, i když sám přiznává, že je teď v jednom kole a nemá čas moc odpočívat.
Neměl problém s žádnou otázkou, nepotřeboval si hlídat slova jako někteří jeho kolegové, kteří chtějí působit seriózně, až je vidět, že je to hrané.
Možná i díky své autentičnosti, přímosti a osobitosti dostává jednu lepší roli za druhou, za což byl i oceněn Českým lvem za roli ve filmu Zátopek. Pro něj samotného to ale není zdolání vrcholu, uzavřel kapitolu vytoužené sošky hned po slavnostním večeru.
„Popravdě řečeno, ta radost z té ceny skončí s tím večerem, možná tím následujícím ránem. Pro mě je to taková krásná tečka za skvělou prací, za tou danou rolí. Pro herce je to nejlepší, co může být, dostat ocenění. V tu chvíli je to zavřená knížka,“ říká Vašek.
Oceněný Václav Neužil, který bodoval za roli ve filmu Zátopek.
Že by ale přemýšlel nad dalšími rolemi, které by mu přinesly dalšího Lva, to popírá. Postavu si nevybírá podle toho, aby za ni byl opěvován, ale intuitivně.
„Nechci, aby to vyznělo pateticky, ale já se rozhoduji srdcem. Stalo se mi po studiu na JAMU, že jsem i nějaké nabídky odmítl, bylo to blbé, ale já se v těch rolích třeba neviděl, necítil jsem to, že bych to měl hrát já. Spousta lidí mi vmetla do tváře, že si přece nemůžu vybírat, že si vyskakuji, přitom jsem nic nedokázal, což byla pravda. Vždycky jsem se rozhodoval intuicí a podle nějakého vnitřního citu a dělám to tak pořád,“ odtajnil nám své priority.
Stěžejním filmem pro něj rozhodně byl Zátopek. Ne kvůli ocenění, ale kvůli jemu samotnému. Skrz sebezapření a bolest začínal poznávat sám sebe.
