Úvodem bývalý prezident uvedl, že Evropa sestává z národních států a je naším prioritním zájmem usilovat o přetrvání tohoto národního státu také do budoucna.
„Naší zvláštností je, že po celé tisíciletí řeším problém přežití malé země, která je sousedem kontinentálního hegemona Německa,“ píše Václav Klaus.
Navíc EU o přílišné národní sebeurčování členů nestojí: „Něčím navíc je to, že v současnosti tento problém řešíme v éře našeho členství v Evropské unii, ve specifickém konstruktu, který stále více potlačuje evropské národní státy a usiluje stát se jejich alternativou.“
Václav Klaus poukazuje, že hledání optimálního vztahu k Německu patří mezi kruciální témata českého státu. Patero návrhů směřování České republiky a jednotlivých vzájemných relací mohou být pro někoho překvapivé.
1. Česká republika jako samostatný, suverénní stát, který nemá sebemenší ambice se uzavírat a izolovat, a proto chce na smluvní bázi hledat přátelské a kooperovat ochotné partnery.
2. Česká republika jako satelit či v extrémní verzi součást Německa, hledající ve vztahu tohoto typu šanci na své přežití.
3. Česká republika jako členský stát celokontinentální instituce, která by byla založena na rovnováze, na rovnocenném postavení všech členských zemí.
4. Česká republika jako člen dnešní reálné, nikoli jakési hypotetické Evropské unie, která se vyznačuje stále se zesilujícím hegemoniálním postavením našeho souseda, Německa.
5. Česká republika jako člen jiné, neceloevropské, určitě volnější organizace, složené z menšího počtu zemí (typu V4, Mitteleuropa, v minulosti Rakousko-Uhersko).
„Česká politika se musí demokraticky rozhodnout, o kterou z těchto variant usilovat. Některé jsou snadné a dosažitelné, jiné jsou zcela nerealistické, ne-li utopické,“ píše Václav Klaus a komentuje jednotlivé možnosti a jejich reálné šance k využití.
„Zcela nerealistická je představa Evropské unie založené na rovnocenném postavení členských zemí, což by umožnilo tzv. vyvažování Německa a zrušení jeho přirozeně vzniklé hegemoniální pozice. To by mohlo eventuálně být přijatelným řešením, to však realitou není a všechno nasvědčuje tomu, že ani být nemůže,“ říká exprezident o možnosti rovnoprávného dialogu mezi státy EU.
„Relevantní otázkou se dnes stává, zda být, či nebýt v tzv. tvrdém jádru EU, což není nic jiného než varianta stát se satelitem, či dokonce součástí Německa,“ tvrdí Václav Klaus. „Je třeba jasně říci, že otázka naší účasti v tzv. tvrdém jádru EU je otázkou bytí a nebytí České republiky,“ poukazuje Klaus na otázku nastolení tématu českých národních zájmů, které se hlasování v EU nijak řešit nedají.
Apeluje proto i na veřejnou diskusi před říjnovými volbami do Poslanecké sněmovny: „Ať každý nahlas řekne, kterou variantu bude po volbách prosazovat.“
Fotogalerie |
58
7
6
5
5
4
