Komentář: Vyhazov „kacíře“ Klause může ODS stáhnout ke dnu

Byl tohle dobrý tah? | foto: MAFRA

Předseda ODS Petr Fiala rozehrál tento týden riskantní politickou partii, na jejímž konci je vyloučení poslance a nejviditelnější tváře ODS Václava Klause mladšího ze strany. Fialovy návrhy nejprve posvětil poslanecký klub, poté i výkonná rada strany. Vyhrocená situace ve skutečnosti ale ukazuje především na problémy samotného předsedy ODS. Ten se rozhodl hrát vabank, zbavit se výrazného a kontroverzního Klause a vsadit na umírněnou politiku se svými věrnými stoupenci. Pokud se mu nepodaří přesvědčit voliče o správnosti tohoto kroku, bude to nakonec Fiala, kdo ODS definitivně odsune na vedlejší kolej.

Několik událostí v posledním období oslabovalo pozici šéfa ODS Petry Fialy. Předseda strany ztrácel půdu pod nohama, až se rozhodl napřít pozornost k tomu mediálně nejzajímavějšímu: střetu s poslancem Václavem Klausem mladším. Pod záminkou jedné nepodařené metafory pronesené v Poslanecké sněmovně se rozjel plán „Jak se zbavit Klause“. Nejprve poslanecký klub vyzval Klause juniora k odchodu, tři dny poté ho výkonná rada ODS rovnou vyloučila ze strany.

Fiala se na veřejnosti i před straníky snaží vystupovat a svůj krok odůvodnit náležitě sebevědomě. Nicméně v reálu rozehrál riskantní hru vabank, na jejímž konci může být jeho odchod z pozice předsedy strany i z politiky. Když odhlédneme od všech kontroverzí a osobních animozit, pak politická realita nevyznívá pro současného předsedu ODS příliš optimisticky.

Za předsednického působení Petra Fialy preference strany v podstatě stagnují. ODS se nějakou dobu přetahovala o druhou pozici s Piráty, nyní v žebříčcích preferencí zaujímá třetí místo. Pokud ale Fiala zároveň sebevědomě říká, že chce sestavovat příští vládu, nejde to s realitou příliš dohromady.

Vyhazov Klause ml. odvádí pozornost

Václav Klaus mladší dostal v posledních sněmovních volbách poměrně vysokou důvěru od voličů jako symbol možné budoucí změny, dynamičtější politiky i nových témat. Značka Klaus a nový politický styl voliče zaujaly. Klaus byl vnímán jako symbol, který může pomoci straně vybřednout z devastace, na které se částečně podílel i Petr Fiala jako ministr ve vládě Petra Nečase.

Klaus junior je schopen přinášet témata, nebojí se střetů a kontroverzí, umí provokovat vůči politickým konkurentům i letargickým spolustraníkům. Představuje svěží vichr s tahem na branku, který ODS po pádu Nečasovy vlády a následném hubeném období stále chybí.

Na rozdíl od Fialy je to právě Klaus junior, který umí zapůsobit ve Sněmovně i objíždět republiku a diskutovat s občany v každé Horní Dolní. Tím se politickým stylem podobá Miloši Zemanovi s Andrejem Babišem, přičemž nemalá část voličů umí tento přístup ocenit. Naproti tomu Petr Fiala se – přes vlastní proklamace – nedokáže zbavit vnímání poněkud křečovitého a salonního politika, který má tendenci voliče spíš poučovat než jim naslouchat.

Stávající personální střet v ODS odvádí pozornost od něčeho mnohem podstatnějšího a tím je jistá programová impotence strany. ODS v osobě jejího šéfa často říká, co by nechtěla, ale není příliš slyšet to, co zásadního by vlastně chtěla prosazovat. Kromě fenoménu Antibabiš je to politika nevýrazná a nesrozumitelná. Jenomže s takovou politikou se volby nevyhrávají. ODS chybí témata, zapamatovatelné programové kotvy i výrazné osobnosti.

Bez nich ODS nemá šanci vyhrát žádné příští volby, ať už by ji Klaus junior opustil, nebo by zůstal.

Klaus junior: nová strana, nebo kandidatura na prezidenta?

ODS je a nadále bude mezi mlýnskými kameny. V politickém středu má dlouhodobě silného Andreje Babiše, který se vůči opakovaným útokům a pokusům o dehonestaci stal imunní. Napravo působí nevyzpytatelný Tomio Okamura a k tomu přibude fenomén Klaus mladší, který s mučednickou gloriolou může rozjet projekt nové strany i vlastní prezidentskou kandidaturu. 

Na Fialovi je znát, že oba Klause, seniora i mladšího, nemohl dlouhodoběji vystát. Jenomže ani jeden z nich není žádné politické ořezávátko a navíc oba mohou ještě překvapit. Argumentovat tím, že Klaus junior dlouhodobě poškozoval stranu v situaci, kdy má mandát od voličů se ziskem druhého nejvyššího počtu preferenčních hlasů, zní poněkud nepřesvědčivě a unáhleně.

Klaus senior – přes všechny svoje chyby – zase dokázal ODS dodat ve volbách vždy minimálně 25 % hlasů a zanechal za sebou i docela výraznou stopu v prezidentské funkci.

O obojím se Petru Fialovi může jenom zdát.

Fiala se mohl rozhodnout Klause mladšího ve straně takticky udržet, nakonec se rozhodl prosadit jeho vyhazov. O tom, že riskantní zúčtování s Klausem nemusí straně prospět, Fiala a jeho okolí určitě dobře vědí. O další vývoji nebude rozhodovat přesvědčení o vlastní neomylnosti ani vzletné fráze o slušné politice, ale voliči. Poměrně brzy se ukáže, zda vyhazov jednoho z neviditelnějších poslanců byl tou správnou taktikou k návratu strany na výsluní, nebo spíše výrazem vlastních ambicí a osobní msty, kterou voliči odmění definitivním pádem ke dnu.

Fotogalerie

Komentáře

Mohlo by vás zajímat