Sedmadvacetiletá Zuzana Trachtová byla jednou z prvních dobrovolníků, kteří se na týden vydali pomáhat uprchlíkům na řecký ostrov Lesbos.
„Řekové jsou velmi solidární. Všichni pomáhají a zapojují se, poskytují prostory a oblečení. Třeba, když jsme někam potřebovali, tak nás popovezli autem,“ říká Zuzana, která s Czech Teamem pracovala i na srbsko-chorvatském hraničním přechodu Berkasovo-Bapska, a tak může situaci, která na obou místech vypukla po eskalaci uprchlické krize, porovnat.
Ostrov posetý vestami
Lesbos je zaneřáděný. Všude se válí vesty, oblečení a čluny.
„Získali jsme povolení, abychom se mohli pohybovat po moři. Každý den jsme pak jezdili sbírat vesty. Nejen kvůli úklidu, ale i proto, že vesty září. A lodě s uprchlíky se podle nich orientují a přijíždějí k nim. Vesty jsou často na útesech, kde se nedá vylodit ani vylézt, všude jsou potopené čluny, plavou v moři a záchranáři pro ně musí vždycky jet, co kdyby tam byl náhodou člověk. Vylovené vesty se pak dávají na hromadu - na místa, kde se dá v pořádku připlout. Tam už také čekají týmy lidí, kteří běžencům pomohou,“ říká dobrovolnice.
„Není pravda, že by uprchlická vlna skončila. Podle informací, které jsme získali na místě, jen pašerákům momentálně došly lodě. Pašeráci lidi nejdřív vysílali samotné. V půlce cesty jim dojde benzín do motoru, tak pádlují. Později pašeráci s lidmi jezdili sami a vraceli se zpátky a pak jim došly lodě úplně. Chtějí přijíždět, ale momentálně nemají jak. Náš týden byl tedy docela klidný,“ vzpomíná Zuzana.
Uprchlický tábor Moria
Na řeckém ostrově pracovali čeští dobrovolníci i v uprchlickém táboře Moria, který byl pro „nesyřany“. Největším problémem tam jsou špatné hygienické podmínky a nedostatek oblečení a dek pro děti.
„V noci jsme obcházeli tábor. Běžně se tam děti válely po zemi. Nemají na čem ležet, nemají oblečení. Dojal mě klučík, kterému bylo tak sedm nebo osm let. Seděl v tričku s krátkým rukávem a držel v náručí miminko. Byl úplně v klidu, i když neměl boty ani mikinu, a byla velká zima. Tvářil se jako hrdina, tak jsem ho celého obalila do termofólie,“líčí situaci v táboře dobrovolnice a dodává: „Malé dětičky bez bot a bez kalhot jsou tam naprosto běžné.“
Náhradního oblečení pro uprchlíky je v Morii hodně, ale stále to nestačí. A to i přesto, že teď na Lesbos připlouvá méně uprchlíků. Lidé ale na registraci čekají i několik týdnů.
Fotogalerie |
„Poslední den jsme rozřezávali i gumové čluny a třídili jsme sklady s oblečením. Bylo to náročné, ale v Babské to byl hardcore, tam jsme pracovali i 18 hodin denně v zimě,“ dodává Zuzana na závěr.
První skupinu českých dobrovolníků na ostrově Lesbos, vystřídají další. Přihlásit se můžete i vy. Stačí se připojit k facebookové skupině Jedu pomáhat uprchlíkům na Lesbos a zjistit tam bližší informace.
