Dacia Duster, kterou jsme si odzkoušeli v rámci služby Try & Buy od Mototechny, byla naše po tři dny. A po třech dnech jsme jí měli tak trochu dost. Já se na ni těšila hodně, přece jen o ní kolují legendy, jen málokdy se vidí low-cost, co funguje tak dobře a i dobře vypadá. Duster vypadá skvěle, o tom žádná. V hnědé barvě „ho*na“, kterou automobilka nabízí, to není žádná hitparáda, ale v modré je to přímo výstavní, ohromné a úctyhodné auto, které vzbuzuje respekt svým masivním předkem.
Budete mít pocit, že jste králem silnic. Díky vysokému sezení se před vámi otevře nádherný rozhled na vše, co byste kdy měli na silnici vidět, a trochu jako kamioňák si budete připadat i během řazení vzhledem k vysoké a tenké šaltpáce. Dacia Duster taky není žádný lenoch, jede poměrně svižně, neodporuje, když po ní chcete hbitější manévr, není ani moc žíznivá a vlastně vše funguje tak, jak by mělo.
Že to je low-cost, s tím se počítá, proto by nikdo neměl být překvapen, že vše je z laciného plastu, což ale není žádná závada. Až do momentu, kdy zjistíte, že ve voze je ten plast docela cítit. Taky se nedá odsunout kobereček pod nohy spolujezdce, který brání při sešlapávání spojky, multifunkční volant je dost matoucí, občas zapnete něco, co jste nechtěli, a když vám dochází benzín, počítadlo zůstatku se u zbývajících 100 kilometrů dojezdu vypne, ručička měření se posune až dolů a vám pak zbývá buď se modlit, aby byla benzínka za rohem, nebo jet až na „smrad“ a ze zkušenosti vědět, že na zbytek dieselu dojedete třeba za sedmero hor a řek.
Duster je vůz, kde komfort nečekejte.
Platíte za velký prostor, platíte za velký kufr, vlastně dostanete jen čtyři kola a volant. Jako užitkové auto je ideální, ale nevím, zda by si jej koupil ten, kdo žije ve městě a k čemu by mu vlastně bylo...
Fotogalerie |
