Ital z Turecka, do něhož se vám chce kopnout a pak ho utěšit. To je Fiat Tipo sedan

Je to asi jedno z nejprotivnějších a zároveň nejroztomilejších aut, jaké jsem kdy řídila. Člověk má o každé značce jakés takés povědomí a u některých očekává typické povahové vlastnosti, i když se některé vozy Fiatu nedělají v Itálii pod horským sluncem, ale výroba se přesunula do Turecka.

Se společností Mototechna, patřící pod značku AAA Auto, jsme se dohodli, že budu několik týdnů v rámci jejich služby Try and Buy testovat libovolné vozy, jejichž výběr nechám na nich. Try and Buy zákazníkům nabízí možnost vyzkoušet si jakékoliv auto až na jeden měsíc a ověřit si tak, jak moc se vaše představy rozcházejí s realitou.

Je to z toho důvodu, že většina řidičů zhruba tuší, jak se jaké auto bude chovat a jaké bude mít jízdní vlastnosti, i když v něm třeba ještě nikdy nejeli, ale pak může dojít ke zklamání i prozření. A i právě proto průměrný člověk za život vystřídá jen málo značek a o ostatních tak má zbytečné předsudky. To všechno se vám může díky Try and Buy odmazat, protože Mototechna vám půjčí jakýkoliv zánovní vůz, jejž máte zájem si koupit – i supersport – pokud jej zrovna mají k dispozici. A buď o předsudky přijdete, nebo zjistíte, že u vašeho vyhlédnutého vozu s obecně dobrou pověstí stačí jedna hloupá maličkost, abyste ho zavezli ke skále a shodili do moře. Jako tady u Fiatu Tipo.

Vymóděná dáma na procházce

Když mi v den vyzvednutí vozu řekli, že je to fiat, čekala jsem malou lentilku na nákupy, místo toho se na parkovišti zjevila hora plechů a zastínila slunce. Fiat Tipo sedan vzbuzuje respekt, má majestátní přední masku, která se podobá rozšklebené tlamě – snad až příliš mohutnou – ale přesto to jaksi sedí všechno ladně k sobě.

Jestli je to krásné auto, to nedokážu říct, ale určitě není k přehlédnutí.

Vypadá dobře, o tom žádná.

Jeho velikost a robustnost se pak projevují v jízdních vlastnostech, nebudu vás unavovat čísly, poznáte to sami během řízení hned. Má benzínový motor 1,4 70 kW a ten těžko táhne tak velké auto. Je to poznat samozřejmě cestou do kopce, z místa se pak rozjíždí rozvážně a obecně spíš připomíná starou dámu na procházce se psíkem než malého hocha, co si vesele hopsá pro zmrzlinu, ergo na světlech vám všichni ujedou. Otupělá pomalost vozu ovšem není to nejhorší, k tomu se dostaneme později. Ale to, co nedokáže dohnat ve hbitosti, vyrovnává jakousi ambivalentní sympatií.

První vsednutí do vozu je ohromující zážitek. Sedačka řidiče je sen, okamžitě bych se za ni chtěla provdat nebo minimálně si ji vytrhnout a odnést do obýváku. Je dost vysoká, záda vám drží rovně a nikam se v ní nepropadáte směrem ke kufru. Když si o ni opřete hlavu během řízení, nevyvrátíte si krk. Poskytuje vynikající výhled ven a spolu s umístěním volantu naprosto perfektní přehled palubní desky, kde nic nikde nepřekáží a nezaclání.

Budíky na palubní desce nenabízejí žádnou inovaci, ale to nijak nevadí, ne každý je spokojen, když má před sebou namísto běžných ukazatelů servisní plochu ze stíhačky.

Za tohle je jednička s hvězdičkou, protože nastavit si správně sedačku bývá kolikrát boj na mnoho týdnů, než konečně najdete tu správnou polohu, a dost často to taky vzdáte a sedíte jen „na první dobrou“.

S interiérem nemáme nejmenší problém, ten je vyladěn do detailů a nevadí ani plasty, auto po nich není cítit. Palubní deska není sice tou z nejkrásnějších, ale oko na ní spočine rádo.

S nastavením budete malou chvíli zápasit, než se vším proklikáte a promačkáte, mě zaujala podivná ikona, kterou jsem si soukromě nazvala „tanga na zadku“, s nápisem City. Nechtěla jsem se dívat do papírů, chtěla jsem to poznat během jízdy, k čemu slouží, ale po několikerém mačkání jsem rozmrzele došla k závěru, že to není k ničemu a žádný rozdíl během jízdy po městě, jak napovídá název City, nepozoruji.

Trvalo mi to dva dny, než jsem na to přišla.

Ta „tanga na zadku“, co jsem pořád zapínala a vypínala, to je ikona tříramenného volantu a ovládá jeho posilování, nejlépe ji využijete během parkování do tzv. „zásuvky“. Po zmáčknutí tlačítka City se dá volant ovládat jedním prstem a mezi dvě auta zajedete a srovnáte se jako blesk, s čímž vám pomohou i parkovací asistenti na zadku.

Stokrát nic umořilo vola

Co se týče palubní desky, ta se nezapře. Ve fiatu budete mít opravdu pocit, že bydlíte u Lago di Garda a jedete na nedělní oběd do Verony. Multifunkční volant je už v základní výbavě a potěší hodně cool kulatá hlavice řadicí páky. Co už potěší méně – a to byl i důvod mého zoufalství – je řazení.

Ze zvědavosti jsem si prošla jiné recenze stejného vozu a nikdo si na něj nestěžoval. Netuším tedy, v čem přesně je chyba nebo proč se to dělo zrovna mně, ale podřazování na nižší rychlosti je důvod ke spolknutí dvou pilulí lexaurinu. Já nemám ráda automaty, držím se názoru, že řídit s automatem je jako lízat zmrzlinu přes sklo – auto totiž doopravdy neřídíte, jen se vezete a točíte volantem. Nejste součástí techniky a nesplynete s vozem, vytrácí se radost z ovládání. A pak, což je už možná hodně militantní názor, se podle mě dobrý řidič pozná podle toho, jak hladce umí řadit a jak dobře se rozjede s jakýmkoliv autem s manuálním řazením, aniž by skákal dopředu jak postřelená koza.

Někdy budete mít pocit, že už toho vzdorování stačilo.

Převodovkový teror nastal vždy ze třetího stupně na druhý. Auto sebou během podřazení cuká a vzdoruje, síla odporu vás samovolně předkloní dopředu. Je to tak otravná věc, že přes všechno, pro co je vám tipo sympatické, byste do něj vzteky kopli, vystoupili a nechali běžet motor, ať si ho klidně někdo ukradne.

Ve strmých serpentinách u hradu Okoř a Karlštejn, kde se musíte na nižší rychlosti šplhat do kopce a pak za dvě vteřiny z nich sjíždět a projíždět zákruty, je tedy řazení hodně a tam se taky ukázala největší slabina.

Fiat Tipo sedan je lenoch, ale o to nic, ostatně pro rychlost stvořen nebyl, nicméně na pokyny řidiče reaguje ihned a ochotně. Ovšem v momentě, kdy potřebujete hodně často řadit a jedete po silnici, co není jako sklo a ještě se kroutí jak had, vás tuhý podvozek a vzpírající se podřazování uondá k smrti a nepomůže ani nebeská sedačka, ani uklidňující pohled na krásnou řadicí páku. Čímž se dostáváme k hlavní otázce, která mi celou dobu vrtá hlavou – jak to auto vlastně mysleli?

Netuším, pro koho je doopravdy vyrobeno.

Cílová skupina se tady hledá těžko

Je to low-cost, o tom žádná. Tohle, co jsem měla já – zánovní – stálo 280 tisíc, nové se pohybuje někde kolem 330 tisíc. V základní výbavě dostanete lepší standard – elektrická ovládání, samozřejmě airbagy, parkovací senzory, vyhřívání zrcátek, multifunkční volant... Cena je vynikající, auto vypadá pěkně, je tam hodně prostoru, dostatečně velký kufr, plasty v interiéru neuráží a auto po nich nesmrdí, tak co je vlastně špatně?

Sama nevím. Ono není nic špatně, spíš jen záhadně.

Je to pro manažery? Těžko, ti půjdou po audi nebo po volkswagenu. Je to pro mladé lidi? Pochybuji, ti by raději ojetý rychlý a svižný hatchback. Je to pro rodinu? Ta si vyhlédne spíše SUV pro všechny své děti, psy a bagáže. Je to pro ženu? Není, ta se s tím nechce párat a pro ni je auto moc velké, i dobrá řidička se nechce otravovat s kolosem během parkování. Je to pro stylové fajnšmekry? U těch vidím spíše volva – možná jeden z mých dalších předsudků. Je to pro starší lidi? A...! Tady bude asi zčásti správná odpověď.

Vyzkoušet si (nejen) Fiat Tipo můžete díky službě Try & Buy, a to až na jeden měsíc.

Je to auto pro nespěchavce, kteří se nepotřebují nikam hnát, stačí jim pravidelné cesty z práce domů a občas na výlet. Oželí například nepohodlné otevírání těžkého kufru a další mouchy výměnou za to, že vůz vypadá reprezentativně a bezvadně se v něm sedí. Nejlákavější je na něm právě ta kombinace ceny a „dospělého“ vzhledu.

Že se s ním občas budete muset prát, to už váš soused vědět nemusí.

Fotogalerie

Hodnocení článku

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 14:19 pondělí 3. prosince 2018. Anketa je uzavřena.

  • 32
  • 12
  • 11
  • 8
  • 6
  • 6