Trump čelí kritice za summit s Kimem. Proč by si zasloužil Nobelovu cenu za mír?

Žádnému prezidentovi USA se nepodařilo rozjet jednání o míru s totalitním režimem v Severní Koreji, který se rád chlubí svým jaderným arzenálem a představuje hrozbu pro celý svět. Až do dnešního dne, kdy si s diktátorem Kim Čong-unem potřásl rukou Donald Trump. Jenže kontroverzní chlapík si na zádech nese těžké prokletí, spoustě lidí se prostě ničím nezavděčí, a tak mu je teď singapurský summit vyčítán. Přitom by za něj zasloužil Nobelovu cenu za mír.

Desítky let představoval severokorejský režim Kim Čong-una hrozbu a jeho testy jaderných zbraní děsily celý svět. Teď je možná všechno jinak. S velkým nepřítelem si Kim několikrát podal ruku, poplácali se po zádech a rozdávali úsměvy. To ale spoustě lidí nestačí.



Už v průběhu summitu se na Donalda Trumpa začala valit první vlna kritiky. Prý si až příliš často a příliš dlouho potřásá rukou s brutálním diktátorem obviněným ze zločinů proti lidskosti, čímž legitimizuje jeho tyranský režim. Zcela skandálně prý uznal Kima sobě rovným.

Vadily i vlajky KLDR, kterým byla dána stejná důležitost jako těm americkým a byly vyvěšeny střídavě vedle sebe. „Myslím, že severokorejská vlajka je kus ohavného hnusu, který reprezentuje dynastickou vládu rasistického kultu, jenž podrobuje, mučí a zotročuje vlastní lid,“ objevilo se dokonce v listu Los Angeles Times.

Donald Trump Kima chytal za ruku a plácal ho po ramenou.

Donald Trump Kima chytal za ruku a plácal ho po ramenou.

Jenže jak jinak si kritici jednání o míru a o složení nukleárních zbraní KLDR představují? Trump udělal přesně to, co musel. Nemohl dát najevo pohrdání Kimem a jeho zemí, veškeré snahy o dialog by takovou provokací zazdil. Naopak ukázka úcty byla nutná, bez ní by jednání o tak citlivých dohodách byla k ničemu, spíš kopnutím do vosího hnízda.

Udělal zásadní krok

Zaměříme-li se na výsledky jednání obou vůdců, i tady to Trump od řady kritiků schytává. Ničeho prý nedosáhl, dohoda je vágní a jde pouze o prázdná slova na papíře bez skutečných záruk. Maximálně optimisté ji prý mohou považovat za „pouhý začátek“.

Trump zaujal dominantní postavení. Kima chytal za ruku a dával mu přednost.

Trump zaujal dominantní postavení. Kima chytal za ruku a dával mu přednost.

Jenže fakt, že je summit v Singapuru skutečně jen pouhým začátkem, bylo zřejmé od začátku. Trump s Kimem si šli dlouhou dobu po krku, obě jejich země dokonce desítky let. Kdyby se nyní sešli, posadili se ke stolu a během oněch pár hodin došli ke konkrétním bodům denuklearizace KLDR, rovnalo by se to zázraku.

Jejich první schůzka byla zkrátka „seznamovací“. Muselo se ukázat, zda je vůbec vzájemný dialog o zcela zásadních změnách ve směřování společného vztahu obou zemí možný. Téma demontáže jaderných zbraní oba vůdci nakousli, nyní mají v rukou příslib spolupráce a o konkrétních krocích k její realizaci budou jednat dále. To ostatně sám Trump řekl novinářům.

Za summit zaslouží nobelovku

Není fér tvrdit, že Trump ničeho konkrétního nedosáhl, že dnešní summit byl bezzubý a k ničemu. Naopak, jak bylo omíláno již několikrát, je vůbec prvním prezidentem, který vůdce Severní Koreje dohnal ke společnému jednání před zraky celého světa. A dosud paličatého „rakeťáka“ přiměl k oficiálnímu slibu vzdát se jaderných zbraní. Na cestě k míru je to možná dílčí krok, ale zároveň je to krok jako hrom.

Trump s Kimem se za ruku chytli několikrát.

Trump s Kimem se za ruku chytli několikrát.

Jak z historie víme, Nobelovu cenu za mír si někteří odnesli za mnohem menší zásluhy. Když ji například v roce 2009 přebíral Trumpův předchůdce Barack Obama, mnozí kroutili hlavou. Ve funkci byl rok a nestál za ním žádný konkrétní čin, spíš zatím nevyplněné sliby. Dohoda s Íránem o ukončené jaderného programu byla uzavřena až v roce 2015.

Kritické hlasy směrem k výboru na udílení nobelovek se pak jeho předseda snažil mírnit, nikoho ale podivným odůvodněním nezchladil. „Doufáme, že ocenění může trochu přispět k tomu, co se snaží udělat,“ řekl a v podstatě tak uznal, že se Obama zatím o mír ve světě nijak nepřičinil.

Jenže ani v budoucnu to nebylo lepší. Spíš naopak. Mnoho odborníků se shoduje, že právě Obamovy válečné operace na území Blízkého východu vedly k chaosu, z něhož pak vykrystalizovala nejhorší teroristická organizace současnosti Islámský stát.

Ještě podivnější ocenění přistálo v roce 1972 do klína americkému ministru zahraničí Henrymu Kissingerovi a spolu s ním měl cenu obdržet i severovietnamský generál Le Duc Tho. Dostali ji za ukončení války ve Vietnamu, z Vietnamu se však na základě dohody sice stáhla americká vojska, dále tam však působili komunisté a o míru nemohla být řeč. Le Duc Tho proto ocenění odmítl.

A možná mezi nejkontroverznějšími laureáty Nobelových cen patří následující trio: izraelský premiér Jicchak Rabin, jeho ministr zahraničí Šimon Peres a vůdce Organizace pro osvobození Palestiny Jásir Arafat. Ti ocenění dostali za mír, který přitom ve skutečnosti vůbec nevyjednali. Jeden z členů výboru na udílení cen dokonce odstoupil a Arafata odsoudil coby teroristu.

Když ocenění dostali výše zmínění politici, proč by ho za mnohem zásadnější kroky nemohl dostat současný prezident Spojených států Trump?

Fotogalerie



Ohodnoťte článek
Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 16:20 10. října 2018. Anketa je uzavřena.

  • Super
    17
  • Haha
    7
  • Cože
    7
  • Sladký
    7
  • Trapas
    6
  • Tvl
    6


Komentáře

Mohlo by vás zajímat