„Dlouho jsem přemýšlel a modlil se,“ začal jezuita dramaticky. „Byli jsme před Zemanem, budeme i po něm, a pak se budeme starat už jen o věci duchovní. Ale i tohle jsou věci duchovní,“ promluvil ke svým ovečkám v kázání zkroušeným hlasem Tomáš Halík.
Než jako duchovní vzpruha působila jeho řeč spíše jako agitace proti části naší společnosti, jejíž kandidát byl ve volbách úspěšný. I když to v závěru také uvedl na pravou míru. Co katolického kněze a nositele Templetonovy ceny nejvíce trápí?
„Chtěl bych, abychom byli bezstarostní, ale my nemůžeme, protože máme starost o budoucnost naší země. To, čeho jsme byli svědky okolo té prezidentské volby, to je něco, co vypovídá o stavu společnosti, a je důležité tomu dobře rozumět. V naší společnosti je málo víry. A kde je málo víry, tam je hodně strachu,“ podělil se filozof o své myšlenky, které ho prý trápily před spaním. „A kde je hodně strachu, tam je hodně duchovní slepoty a agresivity. A kde je hodně duchovní slepoty a agresivity, tam přicházejí ti falešní mesiášové, kteří ten strach potencují a vystupují jako zachránci. A lidé jim uvěří, dávají jim moc, ačkoliv si ji vůbec nezaslouží.“
Ani další slova duchovního nepůsobila příliš povzbudivě: „Optimismus je taková iluze, že věci půjdou k lepšímu. Tak teď nějakou dobu nepůjdou k lepšímu. Naděje je síla v takové situaci se nevzdávat a vytrvat. Tady došlo ke střetu dvou politických kultur a orientací, to nejde jen tak překlenout.“
Českou společnost prý ovládá strach, ať již z Židů, migrantů, nebo muslimů, a jistí demagogové tyto obavy řízeně znásobují a těží z nich kapitál. Tito lidé pak jsou ti, kteří prý mučí své svědomí.
„Když jsem byl terapeutem alkoholiků, tak se říkalo: Svědomí, to je ta část osobnosti rozpustitelná v alkoholu. A je to velmi smutné, když vidíme lidi, kteří mají být odpovědní a kteří jako by vůbec neměli svědomí.“ Konkrétní osoby nejmenoval, ale není těžké si jednotlivé postavy české politické scény dosadit.
Nebojte se! Večerní homilie 28.I.2018
„V posledních dnech se hodně modlím, přemýšlím, studuji, protože to, čeho jsme byli svědky v těch událostech posledních dní, určitým způsobem nastavilo zrcadlo naší společnosti. A ten pohled je dost otřesný,“ říká Halík zlomeným hlasem a s patosem hodným herce Národního divadla.
„Tak už možná na počátku, když budeme prosit o odpuštění a smilování, prosme i za naši zemi. I když je naše společnost rozdělená. I ONI patří k nějakému společnému MY. I my jsme součástí této společnosti,“ upozorňuje smířlivě Tomáš Halík.
Fotogalerie |
