„Vyhrát týmovou soutěž je to nejvíc,“ řekla už v průběhu finále Petra Kvitová, ústřední česká hvězda, která však tentokrát mírně ustoupila do pozadí. Do hlavní role se prosadila Karolína Plíšková, vysoká ranařka, tenistka budoucnosti. Ta přitom naskočila do hry jako náhradnice za zraněnou Lucii Šafářovou, již nepustil do zápasů zánět v zápěstí.
„Poprvé jsem byla ve fedcupovém finále, jsem opravdu hrdá na to, jak jsem zahrála, a jsem ráda, že máme trofej,“ radovala se poněkud mírně na to, co během neděle zvládla. Nejprve šla na kurt za nepříznivého stavu 1:2. Kdyby prohrála s Anastasii Pavljučenkovou, Rusky by slavily, protože Kvitová nestačila na Marii Šarapovovou.
Jenže Plíšková předvedla famózní výkon. Vyhrála, jako kdyby neměla nervy, jako kdyby nebyla nováček, jako kdyby nemusela... „Byl to jeden z nejlepších zápasů v mé kariéře,“ přiznala po duelu. Za chvíli však přišla další výzva. Plíšková se převlékla, občerstvila a šla do závěrečné čtyřhry. I tu společně s Barborou Strýcovou zvládla.
„Cítíme se neuvěřitelně, nejde to popsat, nemám slova, hrát před takovým publikem je neuvěřitelné,“ zajíkala se po zápase Strýcová. Zatímco pro Plíškovou to bylo vítězství, které ji posílá mezi legendy, pro Strýcovou vedlo toho i zadostiučinění. Vloni se totiž nevešla do finálové sestavy a byla z toho – mírně řečeno – smutná.
I její příběh jasně ukazuje, proč mají české holky týmovou soutěž pod palcem. Jejich síla je ohromná. Dvě z nich, Kvitová s Šafářovou, jsou ve světové desítce, třetí (Plíšková) je pouze jednu příčku za top ten. Lucie Hradecká s Andreou Hlaváčkovou tvoří jeden z nejlepších světových čtyřhrových párů, přesto se nevešly do nominace na finále s Ruskem. To samo o sobě vypovídá o obří konkurenci v českém ženském tenisu.
A tato síla válcuje svět.