5. Quo Vadis
Původně se jedná o stejnojmenný velmi slavný historický román Henryka Sienkiewicze, jenž pojednává o pronásledování prvních křesťanů v císařském Římě za vlády šíleného despoty Nerona, matkovraha a údajně i bratrovraha, to vše na začátku našeho letopočtu.
Hlavní hrdinkou je dívka Lygie, otrokyně, dcera krále Lygů, což byl germánský kmen, Lygie má proto jako jedna z mála ve městě plavé vlasy. Lygie je sice otrokyně v patricijské římské rodině, ale pán a paní domu přijali křesťanství, proto ji na oko „propustili“ a nyní je jejich dcerou. Jedním z přátel této rodiny je voják a mladý patricij Marcus Vinicius, který se po tažení vrací zpět do Říma, kde potkává Lygii, zamiluje se do ní, ale dívka jeho lásku odmítá, dokud nepochopí její víru.
Snímek Quo Vadis je natočen podle slavné knihy polského dramatika Henryka Sienkiewicze o pronásledování prvních křesťanů v Římě za vlády císaře Nerona. Hlavní linka se točí kolem lásky římského vojáka Marka Vinicia a křesťanky Lygie.
Milostný příběh se zdárným koncem se odehrává na pozadí skutečných společenských a náboženských změn v císařském Římě, kdy se do popředí také dostávají dvě další postavy – císař Nero (hraje ho Peter Ustinov) a básník Petronius, strýc Marka Vinicia, na povrch snobský elegán skládající verše, jenž se pravidelně jako host povaluje u dvora.
Nero vešel do dějin coby krutovládce, jenž podpálil Řím a pak hodil vinu na křesťany, a také je označován coby vrah své manželky Poppaey Sabiny, Gaia Petronia dnešní historie zná jako autora sbírky Satirikon. Všechny osudy a postavy nakonec spojí záchrana nejen hořícího Říma, ale i záchrana Lygie.
Jednou z hlavních postav románu Quo Vadis je císař Nero, který údajně nechal podpálit Řím, aby mohl vinu hodit na křesťany a tím obhájit jejich zabíjení. Nerona hraje Peter Ustinov.
Dá se říci, že tento velmi úspěšný snímek z roku 1951 poprvé velmi široké mase sice povrchně, ale přesto osvětlil spojitosti symboliky křesťanství a obecně jeho základů, to například když Petr, jeden z učedníků Ježíše Krista, nakreslí do písku rybu. Petr byl rybář a tajným znamením křesťanů se proto stal piktogram ryby, jenž lidé už v době uvedení snímku do kin mohli vídat jako nálepku na zadním nárazníku vozu u těch, kdo se k víře hlásí.
Fráze „quo vadis“ čili „kam kráčíš“, jež se dnes používá jako slovní obrat či filozofická otázka nad směřováním čehokoliv, pochází z legendy popisující setkání Petra a Ježíše. Petr odchází z Říma, aby byl v bezpečí, ale potkává Ježíše jdoucího právě do Říma, ptá se ho tedy: „Quo vadis, Domine? (Kam kráčíš, Pane?)“ Ježíš na to odpoví, že se jde zastat svého lidu, když Petr ho chce opustit.
Společná fotografie herců z filmu Quo Vadis, výpravném eposu, jenž zobrazuje útlak prvních křesťanů v císařském Římě. Pokud vás příběh zaujal, doporučujeme knihu Není římského lidu od české spisovatelky Jarmily Loukotkové, která v tomto stejném historickém období blíže rozvíjí příběh Nerona a básníka Petronia.
Věříme, že tuto klasiku stříbrného plátna jistě všichni znáte, stejně jako příběh o Neronovi a jeho podpálení Říma, ale pokud vás zaujal samotný krutovládce, doporučujeme k přečtení historický román české spisovatelky Jarmily Loukotkové Není římského lidu. Tam je hlavní postavou básník Petronius, který Nerona nezodpovědně „vytvořil“ a nyní musí nést následky císařova šílenství.
Samotný Nero skončil jako zbabělec, byl donucen se probodnout mečem za přihlížení pretoriánské gardy a jeho poslední slova byla: „Jaký to umělec ve mně umírá!“
Nutno dodat, že Nero byl – alespoň podle tehdejšího historika Tacita – umělec horší než vladař.
