2. Někdo to rád horké

Černobílý film s Marilyn Monroe, Tonym Curtisem a Jackem Lemmonem je naprostou vánoční klasikou, ačkoliv děj nemá s Vánoci nic společného.

Notoricky známá komedie, která je navíc jednou z těch nejlépe hodnocených v historii filmu, je přehlídkou nejen vynikajících slovních přestřelek, dvojsmyslných vtipů, ale i skvělého hereckého umění dua Lemmon–Curtis, kdy Marilyn – toho času již silně závislá na lécích a alkoholu – jim jen přicmrndává jako ta třetí do party.

Na tvářích obou herců Tonyho Curtise (Josefína, v klobouku) a Jacka Lemmona (Daphne) bylo vidět silné líčení, barevný snímek byl proto zamítnut. Oba herci se později svěřili, že hrát s Marilyn Monroe bylo peklo. Blonďatá kráska byla v té době už silně závislá na všem možném a dělala jenom problémy.

Děj se odehrává na konci dvacátých let během prohibice v USA, kdy se dva hudebníci, Jerry a Joe, živí, respektive přežívají hraním na pohřbech a v zaplivaných tančírnách. Jednoho dne se stanou svědky vyřizování si účtů mezi mafiány a jsou proto nuceni v ženských převlecích jako Daphne a Josefína prchnout na Floridu coby součást výlučně dámské kapely, v níž zpívá krásná Sugar, tedy Marilyn Monroe.

Někdo to rád horké se původně točilo na barevný film, ale silný make-up Tonyho Curtise a Jacka Lemmona dělal na obraze neplechu.

Takto vypadá výsledná černobílá scéna. Kvůli tomu, že režisér Billy Wilder nemohl použít barevný film, je komedie Někdo to rád horké jako celek daleko povedenější.

Je obecně známo, že film byl původně točen barevně, ale silný make-up Curtise a Lemmona jim na kameře barvil tváře do zelena, režisér Billy Wilder se proto rozhodl pro černobílý film a výsledek je přímo jedinečný.

Stejně se tak se traduje historka, že Jack Lemmon přirovnal líbání s Marilyn k líbání s Adolfem Hitlerem a že tahle blonďatá sexbomba na tom byla už tak mizerně, že si nedokázala zapamatovat jedinou svou repliku.