„Říkejte dětem, že jsou výjimečné!“ vzkazuje Taylor Swift. Je to dobrý nápad?

Krásná zpěvačka Taylor Swift zavzpomínala na dětství a vyjádřila vděk svým rodičům. „Moje nejsilnější vzpomínka na dětství je ta, když mi rodiče neustále opakovali, že jsem jiná a že můžu v životě dělat, cokoliv budu chtít. Říkejte proto svým dětem denně, že jsou výjimečné!“ vzkazuje zpěvačka rodičům.

Má ale pravdu? Opravdu tímto přístupem rodiče svým dětem pomůžou? Nebo jim akorát zadělávají na rozpor, z něhož se pak v dospělosti budou zpovídat u psychologa?

Jak opakuje několik našich klasiků z oblasti dětské psychologie, děti je potřeba milovat, s rozmyslem podporovat a dávat jim pocit bezpečí. Děti potřebují mít alespoň jednoho člověka, o něhož se v dětství mohou opřít.

Co naopak není ve výchově žádoucí, je dětem lhát a ubližovat jim tzv. opičí láskou. Je rozdíl děti podporovat a nechat jim prostor, aby si našly to, co je baví, a nesmyslně a bez kontextu dětem dokola opakovat, jak jsou výjimečné, i když se dítě výjimečně vůbec neprojevuje, nebo je to v horším případě spratek, který vůbec nehledí na ostatní.

Bezpodmínečně milovat a podporovat je totiž rozdíl. Tento fenomén názorně popisuje mj. oblíbený seriál Gilmorova děvčata. Rory je hezká a chytrá holka vychovávaná v domnění, že je výjimečná. Už na střední škole jsou ale náznaky, že to s tou genialitou nebude tak horké, na vysoké je pak zaskočená tím, že věci nejdou tak, jak si představovala.

Ačkoliv se zpočátku zdálo (nebo to minimálně naznačovali její prarodiče), že ji čeká kariéra snů, v nejnovějších dílech čeká na hrdinku Rory vystřízlivění. V prvním zaměstnání, které jí dohodil ze známosti otec jejího přítele, totálně selhala, vysvětluje si to ale tím, že její šéf je prostě blbec.

Poslední série oblíbeného seriálu vykresluje Rory jako dvaatřicetiletou single ženu, která dokázala jen to, že spí se svým bývalým přítelem, jenž má před svatbou, a za svou novinářskou kariéru napsala jediný pořádný článek.

Možná kdyby Rory někdo dávno vysvětlil, že je skvělá, přijímaná, ale není výjimečná pisatelka, v takové situaci by se pak v dospělosti neocitla. Autoři seriálu tento postup zvolili záměrně, aby dokázali, že výjimečnost se neurčuje tím, že vás v ní někdo utvrzuje.

Přijímejte své děti takové, jaké jsou, dejte jim prostor, ať si najdou vlastní cestu, ale neutvrzujte je v bludech, nebo dopadnou podobně jako seriálová postava.

Až na to, že v životě podobná rána bolí daleko víc než na televizní obrazovce.

Fotogalerie Zobrazit fotogalerii