Projekt stál 450 000 dolarů, což je pěkný balík a tak je jasné, že nejde o nějakou lacinou simulaci na bázi počítačové hry. Simulace obsahuje 20 milionů virtuálních lidí, kteří budou vystaveni této katastrofě.
„Výpočetní věda není experimentální. My neterorizujeme lidi a nedíváme se, jak se chovají,“ říká k projektu profesor William Kennedy. Do programu byly zahrnuty vzpomínky a výpovědi lidí, kteří jaderný výbuch nebo jinou velkou katastrofu prožili a popsali své jednání.
„Zjistili jsme, že lidé se chovali poměrně dobře. Dělali to, k čemu byli cvičeni nebo podle pokynů místních úřadů,“ dodává Kennedy. Vycházel z informací o chování lidí při útocích z 11. září. Na druhou stranu při hurikánu Katrina už to s chováním lidí nebylo tak slavné. Lidé nevěřili vládě, docházelo k rabování.
Vědci nechají dopadnout na New York dvě bomby o síle 10 kilotun. Pro představu na Nagasaki dopadla bomba o síle kolem 20 kilotun. Lidé budou v simulaci vystaveni nelehkým volbám. Například ti, co měli roli rodičů, museli volit, zda se pro svoje děti vydají do škol přes zamořené území. „Každá osoba má svůj vlastní specifický strom rozhodování, podle kterého funguje,“ vysvětluje Kennedy. Jak budou reagovat lidé odtržení od informací nebo od své komunity? Jak se budou snažit opatřit si jídlo a vodu? Na tyto otázky a mnoho dalších ukáže odpovědi právě simulace.
Každá osoba v simulaci se pohybuje v pětiminutových intervalech, celková doba simulace je třicet dní. Vyhodnocení simulace potrvá přibližně pět let. Jen její opětovné přehrání od začátku do konce trvá několik dní. Vyhodnocení dat bude extrémně náročné na výpočetní čas. Na výsledky experimentu si tak budeme muset ještě počkat. Doufejme, že do té doby nenastane situace, kdy si to budou moci Neworčané nebo obyvatelé jiného města vyzkoušet doopravdy.
Fotogalerie |
13
12
12
11
11
10
