Islámský stát se začal rodit v roce 2011, když Irák opustily poslední americké jednotky. U moci byl v té době premiér Núrí Málikí. Vztahy mezi šiíty a sunnity byly dobré, celá země byla naladěná pozitivně, protože Američané odešli a bezpečnostní situace byla relativně dobrá. Na návštěvě Washingtonu Málikí i Barack Obama svorně prohlašovali, že země je na cestě k demokracii, stabilitě a prosperitě.
Jenže to byla utopie.
Paranoia moci
Do Washingtonu přišla Málikímu zpráva, že ochranka jeho viceprezidenta Tárika Hášimího plánovala teroristický útok na šíity. Málikí nařídil zatčení a uvěznění celé Hášimiho ochranky. Ještě v Bílém domě o tom irácký premiér řekl Obamovi. Ten pronesl větu, která měla nedozírné důsledky: „Každá země má své vlastní zákony a těmi by se měla řídit.“ Málikí to pochopil tak, že má volnou ruku k tomu, aby se vypořádal s nepřáteli.
Od té chvíle se věci začaly obracet k horšímu.
Hášimi byl nejvýše postavený sunnitský politik v jinak šíitské vládě. Jeho ochranka se skládala z jeho příbuzných, ze kterých brutálním mučením vytloukli přiznání, že hodlali zabíjet šiíty. Byl vydán zatykač i na samotného Hášimiho, ale ten stihl uprchnout do Kurdistánu a následně do Kataru. Málikí, kterého mnozí označovali za paranoika, začal zavírat po stovkách sunnity, o kterých se domníval, že ho chtějí sesadit. „Bál se, že ztratí moc a že po něm půjdou. Strašil ho duch Saddáma Husajna,“ řekl v dokumentu jeden z bývalých šíitských členů vlády.
Vraždy sunnitů byly na denním pořádku, jejich mrtvá těla ležela na ulicích iráckých měst, aniž by se kdokoliv obtěžoval jejich vraždy vyšetřit. Tisíce lidí zmizely, další byli ve vězení celé roky bez toho, aby proti nim někdo vznesl obvinění nebo začal soud. S poklidným soužitím obou větví islámu byl v Iráku konec.
Málikího strach z převratu a nepochopitelné represe vůči menšinovým sunnitům zažehly válku.
Návrat Al-Kajdy
Vězení byla plná nejen sunnitů, ale i bojovníků Al-Kajdy. V americkém vězení Bucca hnil jistý Abú Bakr Bagdádí. Když byl propuštěn, stal se hlavou irácké Al-Kajdy. Ta byla zdecimovaná, ale odhodlaná. Byli v ní ti, které nedokázali Američané za léta okupace zabít a také ti, kteří byli propuštěni po mnoha letech z vězení.
Nejhorší, nejfanatičtější a nejodhodlanější zabijáci z celého Blízkého východu.
Začaly se množit sebevražedné útoky na iráckou armádu a vládní cíle. Bagdádí také poslal své muže, aby se přidali k povstání v sousední Sýrii. Jeho lidé zjistili, že Sýrie je zhroucený stát, kde nikdo nekontroluje rozsáhlé území i celá města. Ideální místo pro vybudování základen džihádistů.
V čele iráckých džihádistů stojí nejnebezpečnější muž světa Abú Bakr Bagdádí.
Al Kajda se stala vůdčí silou povstání proti Bašáru Asadovi a přejmenovala se na Islámský stát. Do jejich řad proudily tisíce sunnitů jak v Sýrii tak v Iráku.
Málikí sledoval s hrůzou vzestup Islámského státu v Iráku. Dál tvrdě postupoval proti sunnitům, zavíral politiky i běžné lidi. Jedinou ozbrojenou silou, která je hájila, byli právě bojovníci Islámského státu.
V Bílém domě Obama viděl, co Málikí svými represemi způsobil. Rozdmýchal náboženské nepokoje a způsobil vznik Islámského státu. Ale Irák ho zajímal už velmi málo. Americká vojska byla pryč a všichni v administrativě na tuto epizodu chtěli zapomenout. Obama sice chtěl, aby Málikí odstoupil, ale nic pro to neudělal.
Iráčtí džihádisté se z pouště přesunuli do Sýrie, obsadili několik měst a šířili teror.
Sunnité mezitím protestovali proti Málikímu. V Ramádí, Falúdže i Mosulu se denně scházely desetitisíce lidí a volali po konci brutální nadvlády šiítů a odstoupení Málikího.
Nástup Islámského státu
Bojovníci Islámského státu mezitím osvobodili vězně z několika vládních vězení. Přepadávali banky, ovládali ropné rafinerie, a nakonec získali celá města. Když chtěli osvobodit vězně z mosulského vězení, zjistili, že celá posádka města se dala na útěk. Dvoumilionové město padlo Islámskému státu do rukou téměř bez boje. V Sýrii se Islámský stát stále více roztahoval na úkor ostatních opozičních skupin a Kurdů.
Barack Obama opakovaně odmítal poslat zbraně Kurdům. Byl stále více nerozhodný ohledně celkového řešení situace. Poradci na něj naléhali, aby poslal zbraně Pešmergům (kurdské milice), ale Obama se bál, že zbraně nakonec skončí u islamistů. Až když Islámský stát obklíčil Kobani, hlavní město Kurdistánu, nařídil letecké útoky na Islámský stát. Krátce po prvních náletech začali islamisté s popravami Američanů, Britů a dalších lidí ze Západu.
Barack Obama dlouho váhal se zásahem proti Islámského státu, pak už bylo příliš pozdě.
Irák byla chyba
Co následovalo, je už dobře známé. Islámský stát rostl, obsadil mnohá města a ustavil chalifát. Dosáhl daleko více, než kdy dosáhla Al-Kajda. Z nevýznamné skupiny pouštích bojovníků se během jednoho roku stala nejmocnější teroristická organizace, jejíž sofistikované metody teroru šíří strach a paniku na polovině planety.
Na počátku ale stáli tři lidé. Málikí, který rozpoutal v Iráku teror proti sunnitům, Obama, který odmítal zasáhnout, když ještě byl čas a navíc dlouho podporoval Málikího, a Bagdádí, který pochopil, že v Sýrii a Iráku může obsadit rozsáhlá území, která v podstatě nikdo nebrání.
Tito tři lidé každý svým dílem způsobili vznik říše zla pod černou vlajkou, zvané Islámský stát.
Fotogalerie |
