Když se zastavila doprava, vystoupili lidé z aut a utíkali z místa havárie pěšky. Auta stále stojí na místě, po silnici už nejsou ani památky.

Stačí 4 roky a nadvlády nad městem se začíná ujímat příroda.

Tělocvična jedné z místních škol se pomalu rozpadá.

V knihkupectví se válí převrácené regály se stovkami kontaminovaných knih.

Stoly v restauracích na sobě stále mají zbytky nedojedeného jídla, které zde utíkající obyvatelé před čtyřmi roky zanechali.

Celá oblast je plná pytlů s radioaktivním odpadem.

Ve fukušimských obchodech už nikdo nenakoupí.

Na zdech školy již navždy zůstanou viset baťůžky dětí, které musely spěšně utéct před katastrofou.

Pozůstatky lidského osídlení pozvolna pohlcuje volně bující vegetace.