Astrální cestování (ang. Out of body experience) je stav, kdy naše duše opustí fyzické tělo a cestuje po astrálním světě, který je podobný našemu, ale nutně náš svět nekopíruje. Lidé v tomto stavu můžou zažít krásné ale i děsivé zážitky.
Fotogalerie |
Astrálnímu cestování může předcházet nevysvětlitelné zvonění (vibrace) v hlavě a neschopnost se hýbat. To je důvod proč je AC ve věděckých kruzích přiřazováno k projevům spánkové paralýzy.
Většina lidí ale cestuje nevědomky a zážitek si nepamatuje. Existují však i šťastlivci.
Jaké jsou historky lidí, kteří si na své astrální cestovaní pamatují?
1. Zkazil to budík
„Stalo se to, když jsem byl malý a spal jsem se svou sestrou v pokoji. Najednou jsem stál nad svou postelí a koukal se na sebe jak spím. Chvíli jsem tak jen tak stál a pak jsem se chtěl jít projít po domě. Vše bylo velmi skutečné. Najednou zazvonil něčí budík a já jsem cítil jak doslova padám zpět do svého těla. Probudil jsem se a ležel jsem úplně ve stejné poloze, v jaké jsem se viděl.“
2. Pohádková zahrada
„Probudila jsem se ve spánkové paralýze a jelikož AC ovládám, rozhodla jsem se, že si „vylezu“ z těla. Povedlo se a já jsem stála uprostřed svého pokoje. Otevřela jsem dveře a ocitla jsem se v obrovské nádherné zahradě. Viděla jsem i ostatní lidi. Pak jsem si hrála s krásnými květinami a koukala na neobyčejně modré nebe. Bylo to opravdu nádherné.“
3. Astrální hody
„Během snu jsem se najednou ocitla vedle svého spícího těla. Šla jsem se projít po bytě a napadlo mě otevřít ledničku. Byly tam samé dobroty. Koláčky, cupcaky a dorty. Tak dobře jsem se ve fyzickém těle ještě nenadlábla.“
4. Svědkem vraždy
„Ležela jsem v posteli a snažila se usnout. Najednou jsem slyšela smích nějakého šílence. Pak zase křičela nějaká žena, jako by ji někdo vraždil. Chtěla jsem se pohnout, ale nešlo to. Nasílím jsem otevřela oči a zjistila, že nejsem u sebe doma. Postupně se však všechno začalo rozplývat a já jsem zase byla ve své posteli.“
5. Děsivé já
„Během spánku jsem procitl v astrálním světě. Stál jsem vedle své postele a rozhodl jsem se, že sám sebe prozkoumám. Neměl jsem to dělat. Jakmile jsem se k sobě přiblížil a chtěl sám sebe „propleskat“, moje fyzické tělo na mě vytřeštilo oči. Byly to oči chladné, bez výrazu. Vyděsilo mě to natolik, že se na sebe v AC raději už nekoukám.“
