Vrchol českých aktivistů: Koncert Rusů znásilnili pro svoje hysterické výlevy

Je to armádní soubor Ruské federace, zpívají pod červenou pěticípou hvězdou a nosí na sobě uniformy, které mnohým připomínají leccos, jen ne to, že Alexandrovci, jak si říkají, jsou souborem hlavně uměleckým.

Ostatně v sobotu, během jejich českého turné, to tak v Praze rozhodně nevypadalo.

Jít nebo nejít na Alexandrovce se pomalu podobalo tomu vyjádřit nahlas svůj politický názor, který by - vzhledem k množství prodaných lístků - zněl tak, že drtivá většina z nás si přeje zánik Ukrajiny, souhlasí s okupací v roce 68 a ještě bychom se třeba mohli stát součástí celého Ruska.

Fotogalerie Zobrazit fotogalerii

Akademický soubor písní a tanců Ruské armády A. V. Alexandrova, jak se oficiálně tenhle ansámbl existující bezmála sto let nazývá, má momentálně další turné po Česku a namísto toho, abychom si užívali jeho kulturního dědictví, stal se předmětem hysterie několika bláznů.

Umění nemá mít nic společného s politikou, natož tou mezinárodní. Postavit se s transparentem přes arénu a přes média osočovat české zpěváky, ty „zatracený komouše“, že si jdou zapět Kalinku, je stejně omezené jako nevhodné.

Rusko, ať už na něj máte názor jakýkoliv, je země bohatá nejen na dějiny, ale i na kulturu, a ta je nám navíc co do jejího základu dosti blízká.

Dostat se mezi Alexandrovce je výsledkem ohromné dřiny a lidé, kteří ve sboru jsou, nemají nic společného ani s tanky v roce 1968 a ani s tím, že na Ukrajině teď není zrovna veselo. Oni nemají čas ani zájem běhat s puškami po Krymu, protože hlavně téměř po celý rok nejsou doma, a ve zbytku času jen cvičí kozáčky a hlasivky, aby všude po světě odvedli prvotřídní výkon ve zpěvu a v tanci.

Dívat se na ně politickou optikou je jako a priori přestat sledovat německé filmy, zakázat udělovat Oscary Íráncům a snímky jako Syrská nevěsta nebo Čas opilých koní promítat jen jedné půlce publika. Tu nevhodnou půlku dle vašeho vyznání škrtněte.

Že mají Alexandrovci na sobě uniformy a mluví rusky neznamená vůbec nic. Znamená to jen to, že přijeli potěšit nadšené diváky, kteří umí ocenit dosti náročný zápřah všech, kdo se na chodu sboru podílejí. A taky všechny ty, kdo nehledí na svět černobíle a neškatulkují lidi dle jejich národnosti.

Ve sportu a v umění se mluví po celém světě jen jednou řečí, a to výkonem. Chytří lidé to chápou a mlčí, pro ty méně obohacené je tu kus lepenky a fixa nebo sociální sítě.

Rusové z armádního sboru se naštěstí musí během svého turné soustředit na úplně jiné věci, než je počítání trapných výstupů, a pokračují vesele dál v krasojízdě.

Ostudu si s sebou totiž neodvezou. Ta nám naopak tady hezky zůstane sama.