Star Wars VII. Síla se probudila do trapné nostalgie bez nového nápadu
Nejočekávanější film tohoto roku. Tak distributoři prezentují sedmou epizodu kultovní ságy Star Wars. Realita je ale bohužel od tohoto popisu na hony vzdálená. Čistě subjektivně můžeme říct, že když bychom snímek neviděli, o nic zásadního bychom nepřišli.
Star Wars od začátku do konce sází na nostalgii, přitom skalním fanouškům nedává to, co si nejvíc přejí. Sága Hvězdných válek byla vždy koncipovaná tak, že šlo výhradně o boj dobra mezi zlem a to pomocí nadpřirozené Síly, která provázela naprosto všechno. A té se nám v sedmém díle nedostává hodně.
Fotogalerie |
Aby toho nebylo málo, místo miláčka publika R2 D2 nám tvůrci naservírovali BB-8, což je zase kopie Wall-E. Takže opět nic nového, co bychom již v minulosti někde neviděli. Tentokrát navíc ale v jiném snímku.
Největší problém jsem ale měl s dějem sedmého dílu. Nechci toho moc vyzrazovat, ale jedno musím. Zápletkou celého dílu je, že se musí zaútočit na Hvězdu Smrti. A aby se útok vydařil, Han Solo a Žvejkal musí vypojit štít. Připomíná vám to taky něco?
Nesmíme zapomenout taky na hlavního zloducha. Místo Dartha Vadera, který nekompromisně zničil všechny a všechno, co mu přišlo do cesty, nám tvůrci naservírovali ukňouraného Kylo Rana, který sice hned na začátku nemilosrdně zmasakruje vesničany v čele s Lor San Tekkou, ke konci se ale sotva ubrání Stormtrooperovi, jenž celý svůj život strávil u úklidové čety Prvního řádu a po první bitvě dezertoval a dal se k odboji, protože se rozhodl, že vlastně nechce válčit. Nakonec ho ještě k tomu porazí holka, která v sobě našla Sílu asi pět minut předtím a ještě k tomu držela světelný meč poprvé v životě.
Nejhorší na tom všem je, že bude určitě i osmá epizoda a já na ni opět půjdu. Tentokrát ale raději s menším očekáváním. Vždycky je lepší být překvapen mile než nemile. (ren)
Kylo Ran působí zpočátku jako prototyp zloducha, jde ale o ukňouranýho fracka bez špetka talentu pro boj.
Nové Hvězdné války měly jednoduchý úkol, který splnily na výbornou
Sedmá epizoda Hvězdných válek není a nikdy neměla být samostatně stojícím, revolučním snímkem. Síla se probouzí měla především naplnit nostalgická očekávání tisíců fanoušků a zároveň uvést novou trilogii. Režisér J. J. Abrams to zvládl bez ztráty květinky.
Hvězdné války jsou filmový kult. Takže, když bylo jasné, že letos bude první díl úplně nové trilogie, pro její tvůrce to znamenalo náročný filmařský úkol a taky zodpovědnost.
Museli ukázat milované postavy staré trilogie, zároveň ale představit ty nové a přijít ani ne tak se samostatně funkčním filmem (ne, součást tak obrovské franšízy skutečně nemůže mít vlastní hlavu), jako spíš s úvodem do dostatečně nosného nového příběhu, který vystačí na následující dva díly.
Protože zatímco u trilogie prequelů z let 1999 až 2005 bylo jasně dáno, co se v nich musí odehrát, se sedmým dílem Hvězdných válek přichází volnost. Na 136 minutovou stopáž tedy docela nápor. Něco muselo jít stranou.
V tomhle případě to byla politika a promyšlená síť intrik, na nichž stály předchozí díly. Epizoda VII. se tak může jevit jako trochu jednoduchá, hloupoučká a možná neoriginální, protože i když v ní tahle témata rezonují, rozhodně je toho o poznání míň, než jsme u Hvězdných válek zvyklí.
V kontextu celku je jich ale přesně akorát pro snímek s jasným úkolem „nezklamat fanoušky a otevřít cestu dál“. Tvůrci ví, že budou mít k dispozici další dva filmy. To je ještě dost prostoru na to, aby se k tomuhle modelu vrátili – pokud vůbec budou chtít.
Proto se víc věnují rozkrývání vztahů mezi starými a mladými, vytváří tak ono podhoubí pro nový příběh. Ale nejenom to - zároveň tak totiž elegantně plní onu nostalgickou složku snímku. Odkazů k původní trilogii je tu totiž ještě relativně málo.
Víc jich není potřeba, protože stylově a vizuálně se film vrací právě k ní – což je mimochodem po CGI efekty narvaných prequelech ze začátku tisíciletí velká úleva.
O epizodě VII bychom neměli uvažovat jako o filmu, který měl být převratný nebo zlomový – neměl. A kdyby se o to tvůrci pokoušeli, vznikla by z toho slátanina. Místo toho tu je velmi elegantně zvládnutá výzva - J. J. Abramse není potřeba (tedy, zatím) překřtít na Jar Jara. Povedlo se mu přesně to, co se mu povést mělo. (khor)
