Také v Německu jsou velké rozdíly v platech podle krajů, kdy jsou na tom východní spolkové země o poznání hůř. To nic nemění na faktu, že například pracovník úklidové firmy si podle Bildu přijde v přepočtu na 48 tisíc. Lékař v Česku si vydělá průměrně 44 tisíc, ale také ne vždy. Jeho německý kolega začíná na 135 tisíci korunách.
Podobnou situaci najdeme ve všech profesích. Realitou nicméně zůstává, že téměř tři desetiletí po revoluci je srovnání životního standardu Čechů s Němci jen zbožným přáním. Příjmy naší elity jsou srovnatelné s nekvalifikovanou silou za naší západní hranicí. Důvodů je hned několik a souvislosti můžeme hledat jak v produkci levných průmyslových komponent, tak v ochotě našich občanů pracovat za nízké mzdy.
Kdy jste si naposledy všimli, že by u nás probíhaly stávky například pracovníků obchodních řetězců, za zvýšení mezd? Strach o práci je silnější, než žádat o spravedlivé ohodnocení. Situace se může absurdně zvrhnout tolik, že například premiér Sobotka oroduje za pracovníky nadnárodního řetězce Ahold za zvýšení platů.
To nemá ve světě obdoby.
Korporace do České republiky přesouvají továrny produkující součástky, které mají minimální prodejní hodnotu. „Kdybychom k německému pásu místo Němce postavili Čecha, udělal by toho stejně, možná i víc. Je to opravdu hodně o výsledné ceně produkce,“ řekl analytik Tomáš Ervín Dombrovský před časem portálu Peníze.cz.
Výškou minimální mzdy je ČR někde na úrovni Pobaltí, ale daleko za takovými ekonomikami jako je Řecko, Portugalsko i Slovensko. Není se proto co divit, když se mluví o 10% obyvatelstva žijící na hranici chudoby. Není to srovnatelné jako chudoba afrických zemí, ale „chudobou“ domácí politické elity, která je s pozicí naší země coby levné montovny bohatnoucích nadnárodních koncernů stále spokojená.
Fotogalerie |
