Jde do nového prostředí, ještě do velmi specifického. Navíc v zimě, do rozehrané soutěže. Do klubu, kde není žádný Čech, který by mu usnadnil adaptaci. Přesto se David Pavelka po podpisu s istanbulským týmem SK Kasimpasa. „Víte, já nejsem žádný talent. Nečekal jsem, že by nikdy mohla přijít taková nabídka,“ opakoval několikrát.
Tomáš Sivok po podpisu smlouvy s Bursasporem. Vlevo hráčův manažer Jiří Müller, vpravo jeho turecký spolupracovník Erdil Arpaci.
V čem je pro něj turecká cesta tak lákavá? A proč například Michal Kadlec, reprezentační obránce, který jen paběrkuje ve slavném Fenerbahce Istanbul, odmítá nabídky na odchod? Proč Tomáš Sivok, další opora národního mužstva, nadále zůstává v země půlměsíce, i když jej už několik přestupních období mocně láká Sparta Praha, klub jeho srdce?
Hlavní důvod je jednoduchý: Peníze. Proti Česku berou fotbalisté v Turecku nesrovnatelně víc. Kadlec si přijde na téměř 80 milionů korun ročně a podle časopisu Forbes patří mezi pětadvacet nejlépe placených českých sportovců. Je třetím nejlépe placeným fotbalistou za nedostižnými hvězdami Arsenalu Petrem Čechem a Tomášem Rosickým.
Takovému výdělku by se ve Spartě ani vzdáleně nepřiblížil, i když mu letenský klub nabízel luxusní smlouvu - nejlépe placení hráči Sparty berou kolem 10 milionů ročně. A vlastně kvůli němu odešel před časem z Německa, kde si udělal velmi dobré jméno při angažmá v Leverkusenu.
„Každý, kdo mi vyčítá ten plat, měl jako malý stejnou šanci jako já. Také si mohl vybrat a být fotbalistou. Záleží na vás, co se svým životem uděláte,“ nechal se slyšet Kadlec, jehož největším tureckým počinem bylo proměnění rozhodující penalty ve finále Superpoháru.
Největší stopu z Čechů ošlápl v Turecku Milan Baroš. Ten se stal v roce 2009 v dresu Galatasaray Istanbul nejlepším střelcem ligy, za což mu na účet chodilo o pár milionů více než Kadlecovi. V Turecku to nejsou výjimečné penízy, vždyť Nizozemec Robin van Persie bere ve Fenerbahce 150 milionů ročně.
Milan Baroš byl v dresu Galatasaray Istanbul nejlepším střelcem turecké ligy.
Ale zpět k Pavelkovi. Ten se zatím na taková čísla nedostane, přesto se posouvá do jiné dimenze. V Liberci měl na podzim základní plat 80 tisíc měsíčně, k tomu prémie. Celkem si jako klíčový člen týmu mohl přijít až na 3 miliony ročně hrubého. K tomu si „přivydělal“ jako člen národního mužstva, jeř postoupilo na evropský šampionát. V zimě sice podepsal novou smlouvu, která byla výrazně vylepšená, přesto hned skočil po lasu z Turecka.
Zprávy o jeho smlouvě jsou zatím neoficiální - měl by podle nich mít základní roční plat 10 milionů. A k tomu prémie. Což je samozřejmě obří skok.
Ale abychom nebyli nespravedliví, peníze jsou sice hlavní důvod, ne však jediný. I proto je v tureckých týmech více než 55 procent cizinců, zatímco v českých jen čtvrtina. Dalším důvodem je postavení fotbalu v Turecku – a z toho vyplývající návštěvy. Fenerbahce má průměr vyšší ne 40 tisíc na zápas, také další kluby jsou na tom výrazně lépe než v Česku.
Navíc životní podmínky fotbalistům sedí. „Rodina si zvykla i na zdejší počasí. V Turecku se nám líbí,“ vysvětlil v roce 2013 Baroš, když se po intermezzu v Baníku Ostrava vracel do turecké ligy. „Jsem rád, že zůstávám v Turecku,“ řekl i Sivok, když minulé léto odešel z Besiktase Istanbul do Bursasporu.
Hned poté vyrazil na dovolenou. Hádejte kam! Do Antalye...
