„Cikáne!“ A také: „Smrt Baníku!“
Sparťanští chuligáni se zase ukázali. Na sobotní rozlučce Tomáše Rosického na vyprodané Letné dementním způsobem uráželi Milana Baroše, jednu z pozvaných legend.
Bylo to nechutné, urážlivé. Člověku znovu přišlo na mysl slovo, které používá při označení těchto škůdců fotbalu komentátor Jaromír Bosák: Bezmozci.
Část sparťanů (většina se takto nechovala, to je nutné podotknout) prostě Baroše nesnáší.
Táhne se to léta, slavný útočník se nikdy netajil tím, že nemá klub z Letné rád. Nikdy nekývl na nabídky ze Sparty, jeho baníkovská krev mu to nedovolila.
Je tu však i čerstvá záležitost: Před pár týdny, v jarním zápase v Ostravě, dal Spartě vítězný gól. Poté ho slavil pod jejím kotlem. Navíc sparťany doslova ničil. Byl tvrdý, někdy přes míru, hádal se, rval se do krve.
Ale někdo čekal, že to nebude dělat? Je to přece Baroš, vítěz Ligy mistrů, nejlepší střelec mistrovství Evropy. K těmto metám – a také do velkých klubů jako je Liverpool, Lyon či Galatasaray Istanbul – se dostal právě tímto stylem. Vždy byl nepříjemný, jel na hraně.
Asi proto sparťané reagovali pískotem a bučením. A také rasistickými urážkami.
Omluva to však není. Rasismus je nechutná věc, nakonec je i trestná. A fotbalovou antipatii si měli dotyční nechat na podzimní střet Sparty s Baníkem. Tam pískot patří – sprosté urážky samozřejmě ne.
Jenže oni to nezvládli, což se ale nikdo nemůže divit. Vždyť tito „fanoušci“ pokazili i minuty kolem posledního Rosického gólu za Spartu (a také první po návratu z Arsenalu).
V září minulého roku se trefil proti Karviné. Sparťanský kotel ani nezatleskal, neslavil. V té době vedl svůj (asi miliontý) boj proti vedení a odmítal fandit. Takže se jeden z nejslavnějších synů Sparty dočkal potlesku jen ze zbytku stadionu.
V sobotu to bylo podobné. Našlapaný stadion velebil všechny hvězdy na rozlučce. A že jich bylo – taková společnost se v Česku ještě nesešla. Mistr světa Cesc Fabregas, Superholanďan Robin van Persie, německá brankářská legenda Jens Lehmann, čeští hrdinové Jan Koller, Karel Poborský, Petr Čech a další a další. A také Milan Baroš.
Útočník přitom nechtěl na rozlučce hrát, právě kvůli antipatii sparťanů. Sám Rosický ho přemluvil, chtěl mít na trávníku kumpána ze skvělých časů v reprezentaci.
A bylo dobře, že se tito dva postavili zlobě. Baroš v prvním poločase odešel ze hřiště, zdálo se, že definitivně. Ale vrátil se a od té chvíle ho Rosický (jakoby naschvál) hledal přihrávkami.
Možná to byl vzdor proti rasistům, možná ne.
Ale každopádně Rosický ukázal, co je pro něj zásadní. A nenechal si pokazit jinak perfektní rozlučku.
Fotogalerie |