Mnoho věcí mluvilo proti němu. Zaprvé český výkon v prakticky celém zápase. Byla to zoufalost, jen shodou náhod vedli v pátek večer v St. Etienne Chorvaté jen o jeden gól. Zadruhé byl na hřišti teprve nějakých pět minut. Ještě se nepotkal s míčem. Zatřetí: Kdyby nedal, česká naděje na postup do velmi výrazně vyhasla.
zdroj: www.youtube.comZkrátka, hrozné nervy.
Jenže tyhle chvíle Tomáš Necid zbožňuje. “Miluje, když to může vzít na sebe,” řekl televizní expert Erich Brabec, který hrál s útočníkem ve Slavii. “Kdybych cítil nějaké nervy, tak si balon nevezmu,” pronesl sám střelec.
Pokutový kop skvostně proměnil, trefil se tvrdou ranou pod břevno. Riskantní kop, ale v jeho podání sebejistý.
zdroj: www.youtube.comU Necida to tak prostě je. Už jako sedmnáctiletý, když začal hrát za pražskou Slavii první ligu, byl jako predátor. Nic jiného než góly ho nezajímalo. “Útočník za nimi musí jít,” vysvětloval proč se choval na české poměry nezvykle. V Evropě je to však klasika, střelci se neohlíží na spoluhráče, musejí být sobci.
Fotogalerie |
Necid to v sobě měl. Proto zvládl v devatenácti přechod do Moskvy, přestoupil do CSKA. „Česko má Kollerova nástupce,” byl označován za pokračovatele legendy Jana Kollera. On se nebránil, dával góly.
Jenže pak přišly prokleté dva roky - a dvě operace kolena. V letech 2011 až 2013 toho moc neodehrál, první zákrok nevyšel a on musel na reoperaci.
Přesto se vrátil, Rusko vyměnil za Turecko a dnes je o něj opět zájem ve velkých klubech. Například v Juventusu Turín.
A on si dál jede svoje. Je v klidu. Jako když se v devatenácti odstěhoval od rodičů rovnou do Moskvy, jako když v pátek v St. Etienne komentoval řádění chorvatských fanoušků. “Chvíli se nehrálo a pak se pokračovalo,” glosoval lakonicky. Na něj pauza opravdu neměla vliv.
Proto také Čechy zachránil.
14
8
6
5
5
5
