Zrušte hymnu, běloši nemají co zpívat o otroctví! Legendární píseň už na ragby možná neuslyšíme

Přes třicet let vlévá tahle pecka britským ragbistům krev do žil. Píseň „Swing Low, Sweet Chariot“, kterou sborově pějí desítky tisíc fanoušků najednou, se stala neodmyslitelnou tradicí.

Na britských ragbyových stadionech zní od roku 1988. Poprvé to bylo během slavného zápasu tamní reprezentace s Irskem. Britové v něm po půli prohrávali 0:3, pak ale začal úřadovat černošský reprezentant Chris Oti. I díky němu skončil zápas fantastických 35:3.

Na Otiho počest se stadionem nesla právě píseň „Swing Low, Sweet Chariot“. Rozezpívala ji skupinka studentů a nadšených ragbistů z benediktinské školy a ostatní diváci se přidali.

Panují dohady o tom, zda byla píseň mířena přímo na oslavu Chrise Otiho. Podle příběhů z onoho zápasu daná skupina studentů jen zkoušela rozezpívávat publikum nejrůznějšími chorály. „Swing Low, Sweet Chariot“ byla v té době populární mezi ragbisty z menších klubů, takže se chytla teprve až tato píseň.

Ať tak, či onak, píseň se Chrise Otiho jakožto černošského hráče přinejmenším týkala. Jak ví jen málokdo, „Swing Low, Sweet Chariot“ bývala symbolem otrokářských časů v USA. Její text odkazuje na utrpení a nelidské zacházení s Afroameričany v dobách otrokářství či snad dokonce k zakázanému hnutí The Underground Railroad, které v těchto dobách černochům tajně pomáhalo.

A právě to vadí mnohým kritikům a protirasistickým aktivistům. Že si takovou píseň přivlastnil sportovní tým a udělal si z něj hymnu.

„Měla by tato slova znít z úst tisíců maloměšťáků, převážně bílých?“ ptala se sloupkařka CNN Aimee Lewisová už v roce 2017, kdy se poprvé začalo o kontroverzi kolem britské ragbyové hymny spekulovat.

Nyní je otázka na stole znovu a vzhledem k dění ve světě se o ní mluví ještě hlasitěji. A výsledkem je, že britská ragbyová asociace bude historický kontext písně přezkoumávat a jednat o jejím případném zrušení jakožto hymny národního týmu.

Šéfové se nechali zatím slyšet, že půjde jen těžko vynutit zákaz jejího zpívání, a tak na to jdou jinak. Chtějí poučit veřejnost o historickém kontextu písně a od jejího zpívání fanoušky odradit.

Názory veřejnosti se různí.

„Je to facka do tváře historie otroctví,“ nechal se slyšet Cornell William Brooks, prezident Národní asociace pro zvýhodňování barevných lidí (NAACP), která hájí práva Afroameričanů.

Podobný názor samozřejmě zastává drtivá většina sympatizantů hnutí Black Lives Matter. 

Ozval se dokonce i princ Harry, který je dobře známým fanouškem britského ragby, často navštěvuje zápasy, zná se s hráči a píseň „Swing Low, Sweet Chariot“ si nejednou společně s desítkami tisíců fanoušků zazpíval. Teď ale přes svého mluvčího vzkázal, že ragbyovou asociaci v krocích namířených proti zpívání hymny podporuje. 

Britové si z vévody ze Sussexu utahují a narážejí na to, že zřejmě doma zaúřadovala manželka Meghan a donutila ho, aby se veřejně za hnutí Black Lives Matter postavil.

Proti je naopak většina ragbyových fanoušků, ale zdaleka ne jen jich. Za hymnu se postavil třeba i britský premiér Boris Johnson.

„Můj jediný názor na celý tento problém je, upřímně řečeno, že to, co lidé musí udělat, je méně se zaměřovat na symboly diskriminace nebo cokoliv podobného. Co teď lidé řeší, to jsou sochy, písně a podobně. Na co se ale chci zaměřit já, to je podstata celého problému diskriminace,“ řekl Johnson pro Sky News.

Fotogalerie Zobrazit fotogalerii