Francouzi mají na mistrovství světa tři čtvrtiny (18 hráčů) fotbalového mužstva pocházející z různorodých komunit přistěhovalců, „dobře“ jsou na tom podle Svobodné Evropy také v Belgii (11 hráčů), Anglii (10 hráčů) a dokonce v Německu (6 hráčů).
Rusové naproti tomu, i když mají miliony přistěhovalců, zejména ze středoasijských zemí, udržují kádr týmu z etnických Rusů. Výjimky tvoří několik hráčů s kořeny na Ukrajině nebo v Bělorusku, fotbalista z Osetie či naturalizovaný Brazilec Mario Fernandes. Je prý škoda, že národní tým nezapojuje hráče z Tádžikistánu, Uzbekistánu nebo Kyrgyzstánu.
„Rusko určitě není útočištěm pro lidi mimo bývalý Sovětský svaz a je pro ně velice těžké se tam integrovat do hlavního proudu společnosti,“ vysvětluje Slava Malamud. „Není tedy překvapením, že ruský národní tým je mnohem méně etnicky rozmanitý než týmy z Evropy.“
Migranti prý žijí v Rusku v sociálních skupinách, kde se sport příliš nepěstuje, pracují v podřadnějším pracovním zařazení, například ve stavebnictví, kde berou nízké mzdy, nejsou plnohodnotnými členy společnosti a dost často mají problém získat ruské občanství.
„Mnoho Rusů má tendenci sledovat rozmanitost evropských družstev, jako je Francie, Německo, Anglie, Švýcarsko, jako znamení slabosti příslušných národů a eroze tradičních kultur,“ vysvětluje pro Svobodnou Evropu Malmud s tím, že jsou Rusové toho názoru, že Evropa umírá pod hordami útočících barbarů. „Je to v podstatě součást oficiální ideologie země,“ říká.
Fotogalerie |