Je to neuvěřitelná suma za jeden jediný lístek. Byť ten nejluxusnější. Vstupenky na sobotní finále prodávají překupníci až za 60 tisíc liber, tedy za dva a čtvrt milionu korun. Jenže není divu, ragby opět během šampionátu pobláznily svět.
Poslední zápas bude střetem dvou největších, nejlepších, nejzajímavějších týmů. „Každý, kdo hraje ragby, nesnáší prohry. V sobotu bude chtít všech čtyřicet šest tvrdohlavých chlapů vyhrát,“ říká australský trenér Michael Cheika.
Proč jsou ragby v centru dění, i když jde vlastně o malý sport? Tady je pět důvodů.
RESPEKT
Sudí mají v ragby obří respekt.
Respekt je mírně zprofanované slovo. Jenže v ragby platí. Hráči respektují všechny: lékaře, trenéry, soupeře, fanoušky. Speciálně pak rozhodčí. Protest proti jejich verdiktu – to tady prakticky neexistuje.
Ani Skotové na hřišti nespílali arbitrovi Craigu Joubertovi, který je velkou chybou letos připravil o postup do semifinále mistrovství. Hněv se na Jihoafričanovu hlavu snesl až později – a jak ukázaly záběry, byl naprosto oprávněný.
„Ale ragby není morálně nahoře a fotbal dole. I v ragby umí hráči vychytrale obejít pravidla, jen tam funguje jiný princip. Disciplína a respekt, to je podle mě základ ragby,“ řekl v rozhovoru pro iDnes Nigel Briggs, který trénuje ragbisty Dragonu Brno.
STATEČNOST
Tržná rána na hlavě Australana Scotta Fardyho.
Hráči nebrečí, nesimulují. Tedy výjimky se najdou, například na právě končícím mistrovství. Skot Stuart Hogga v zápase s Jihoafrickou republikou nahrál pád, ale sudí ho ihned sepsul. „Běž hrát fotbal,“ řekl mu. Hogga měl obří ostudu.
Rozhodčí Nigel Owens domlouvá skotskému ragbistovi Stuartu Hoggovi.
Naproti tomu hráči, ač zranění, prostě odmítají opustit hřiště. Navíc hra se kvůli ošetřování ve všech případech nezastavuje, a proto se stane, že lékaři vběhnou na plac přímo do boje o šišatý míč. Ragbista má pak za povinnost odejít, když mu to lékař nakáže. To se na šampionátu nelíbilo například Francouzi Danu Biggarovi. „Byl jsem frustrovaný, protože mě nutili opustit hřiště. Ale bylo to v zápalu hry a vím, že musím respektovat doktory.“
VIDEO
Ve fotbale se točí obrovské peníze, přesto král sportů brání použití videa při rozhodování. Prý je to proti tradici, bude zdržovat hru... Jsou to nesmyslná slova, spíš se mocní ve fotbale nechtějí připravit o možnost ovlivnit zápasy a pošoupnout je směrem, kterým potřebují.
Naproti tomu v ragby se video používá už od roku 2001. Jeho využití se navíc stále rozšiřuje, dříve mohl rozhodčí kontrolovat pouze, zda došlo ke korektnímu položení pětky, dnes i zjišťovat, jestli některý z hráčů nefauloval.
Sudí je propojen s kolegou u videa, podněty ke zkoumání mohou dávat oba. Jejich konverzaci navíc slyší celý stadion. I to je další věc, která dělá z ragby skvělou podívanou.
HAKA
https://www.youtube.com/watch?v=yiKFYTFJ_kwMaorský tanec, jímž All Blacks zahajují každý zápas, je neuvěřitelnou podívanou. Novozélanďané jím děsí soupeře a hecují sami sebe i fanoušky už déle než sto let.
Rituál má dvě verze, tu drsnější používají All Blacks například proti Francii. Jmenuje se Kapa o Pango a končí výjevem naznačujícím, že Zélanďané soupeře podříznou. Jinak většinou používají měkčí verzi – jenže proti Francii nikdy.
Může za to zážitek z roku 2007, kdy Francouzi favorita vyřadili ve čtvrtfinále mistrovství světa. Tehdy ve Walesu přišli Francouzi snad na metr od All Blacks a při tanci se jim postavili. Byl to mrazivý zážitek, neuvěřitelná erupce napětí.
FANOUŠCI
Ploty? Oddělené tábory fanoušků? V žádném případě. I fanoušci ragby jsou na fotbalové poměry tak trochu z jiného světa. I když většina fotbalových příznivců miluje hru, svůj tým, najde se mezi nimi pár bezmozků, kteří jim zážitek kazí.
V ragby se to nestane, tady se neprodávají lístky do speciálních sektorů, tady vedle sebe sedí Australan s Novozélanďanem.
