Bylo tam vidět, že když mají proti sobě absolutní špičku, umí se vyhecovat. Že tam pořád někde uvnitř ten český hokej existuje. Najednou bruslili, chodili do soubojů, nebáli se střelby a chvílemi Kanada vůbec nevypadala jako nedotknutelný vesmírný tým.

A právě proto bylo čtvrtfinále s Finskem tak strašně depresivní.

Čekalo se, že tuhle zkušenost přetaví do čtvrtfinále s Finskem. Že si řeknou: takhle to jde, takhle musíme hrát, takhle se bojuje o semifinále.

Místo toho přišla první třetina jako hodina fyziky v deváté třídě. Všichni sedí, koukají do lavice a jen čekají, až to skončí. Strašný výkon, strašná nuda, žádná chuť vyhrát. Podobně jako s Norskem to působilo odevzdaně už od prvních minut.

Českou hokejovou tragédii po konci na mistrovství světa hodnotil pro Expres bývalý reprezentant a hráč NHL Radek Smoleňák.

Když jsme viděli zápas s Kanadou, který Češi prohráli 2:3, bylo znát, že se proti silnému soupeři dokážou hecnout. Byl tam drive, sebevědomí, takový ten český hokej. Čekalo se, že to přetaví do zápasu s Finskem. Místo toho jsme od první třetiny viděli stejnou nudu a beznaděj jako s Norskem, možná ještě větší. Prostě nechuť vyhrát. Čím si to vysvětluješ? Jak je možné, že za den a půl byli kluci zase úplně dole?

Upřímně to nedokážu vysvětlit. Dnešní zápas byl kopií zápasů s Norskem, se Slovenskem, de facto i s Itálií, což bylo taky trápení. Po zápase s Kanadou jsme byli všichni natěšení z toho, jak to probíhalo a že se bojovalo. Bohužel se to zase přepnulo do něčeho, co vůbec nebylo dobré. Pocit z celého turnaje je hodně průměrný.

Viděl jsi v té hře proti Finsku nějaké taktické chyby oproti Kanadě?

Samozřejmě se vždycky můžeme bavit o trenérech, ale pro mě je nejjednodušší hodit to na ně. To je takový prvoplán. Můžeme říct, že měli změnit taktiku a podobně, což se vždycky dá. Na druhou stranu ty dresy mají vždycky hráči.

Když klukům chybí všude krok a prohrávají souboje, tak tam může stát svatý Petr na střídačce a těžko s tím něco udělá.

Proti Kanadě jsme viděli dobrou hru, střelbu, tlak na soupeře. V druhé polovině tomu týmu došlo palivo, fyzicky už to nedával. Tady to ale bylo zoufalé od první třetiny. Já si pořád kladu otázku, jak je možné, že tam nebylo hecování, že si neřekli: teď je jediná šance ukázat, že nejsme tak špatní. To mi tam chybělo nejvíc.

Přesně. Chyběli tam válečníci. Jít tam za každou cenu, porvat se o každý puk, hlavy dole. Když byl záběr na střídačku, bylo vidět, že si kluci koukají pod nohy. Nebyla tam hladovost ani odhodlanost.

Bylo vidět, že už ani v hlavách nemají, že ten zápas můžou vyhrát. A to je hrozně cítit. Když člověk jde do zápasu, tak od prvních chvil cítíš, jestli to pracovitostí a chtíčem můžeš zlomit.

Nemyslíš, že v týmu chyběli zkušení matadoři? Kromě Romana Červenky tam byli spíš mladší hráči. Chyběli staří kluci, kteří dokážou mladé vyhecovat?

Éra Červenků, Gudasů a dalších starších kluků bude končit. To je přirozený proces a každý nároďák si tím prochází. Naopak mě spíš mrzí, že kluci, kteří čekali nějaký rok na šanci, aby se vůbec dostali na mistrovství, protože koukali na starší hráče, tu šanci teď dostali a za mě to bohužel nevypadalo.

Spíš bych se koukal do těch mladších řad. Čekáme góly od starších, ano, to čekáme vždycky. Ale u těch mladších, kteří tam byli poprvé nebo podruhé, bych si tu chuť představoval trochu jinak.

Hodně se bude říkat, že chyběl Pastrňák nebo Nečas. Hrálo to podle tebe velkou roli?

Jasně, že chyběli. Ale nemůžeme pořád koukat jen na Pastrňáka s Nečasem. Takhle to nefunguje. Dali by tomu nadstavbu, která nám chyběla, ale pořád potřebuješ dalších osmnáct fanatiků, kteří tam budou fárat a budou v montérkách šlapat po zápase domů.

A tohle nám chybělo. Chybělo celkové zaujetí.

Když se teď podíváme dopředu na příští mistrovství světa v Německu, český hokej bude muset řešit, co dál. Bude se mluvit o trenérech, realizačním týmu i obměně kádru. Ty jsi zkušený hráč. Řízl bys do toho víc, nebo bys spíš jen lehce osvěžil tým?

Když přijde nový trenérský tým, což si myslím, že je asi fajn, tak se to po letech pod Radimem Rulíkem zase trochu refreshne.

Na druhou stranu bych z toho nedělal úplně řízenou čistku. Nemyslím si, že je potřeba všechno zbourat a začít od nuly.

Ale pokud mají být výsledky takové jako teď, ať už vizuálně, nebo umístěním, tak bych do toho řízl víc. Dal bych mnohem větší šanci mladým hráčům.

Posledních pár let měly naše dvacítky dobré úspěchy. A jestli máme vypadnout takhle ve čtvrtfinále a hra má vypadat tak, jak vypadala se staršími hráči, tak tam rovnou můžeme dát mladé, ať se otrkají.

Pak si můžeme říct, že třeba za tři čtyři roky budou ti kluci zkušenější a budeme se moct bavit o tom, že půjdeme na nejvyšší příčky.