Komentář: Vymezování se proti rasismu se dostalo mimo kontrolu, kdo určuje, co se smí a nesmí?

Celá Británie zase řeší pražskou Slavii, ne však jejich neskutečný výkon, kdy se jim podařilo s londýnským týmem remizovat, ale fakt, že odmítli před utkáním s Arsenalem na podporu hnutí Black Lives Matter pokleknout. Nikdo už ale neřeší gesto pražského celku, jímž ukázali rasismu jasné ne, dokud je švédský rozhodčí nerozehnal. Existuje snad správný a špatný způsob boje proti rasové nesnášenlivosti?

Když jsem v devadesátých letech vyrůstal v Mostě, rasismus tam byl doslova v rozkvětu. Sám jsem byl jako Armén několikrát nejen terčem verbálních narážek s rasistickým podtextem, ale i fyzických útoků. Proto se pravidelně konaly běhy proti rasismu, kdy nás v rámci školní výuky nahnali do Chanova, kde jsme chvilku lítali kolem dokola, abychom ukázali, že nemáme strach jezdit na všemi obávané sídliště.

Předtím nám ale učitel tělocviku oznámil, že bude bezpečnější, když si u něj schováme všechny řetízky, náušnice, prstýnky. Zkrátka abychom u sebe neměli nic cenného. Docela paradox, když nás zmíněná akce měla naučit, že můžeme žít s romskými dětmi z vyloučené části Mostu bok po boku, aniž bychom se navzájem báli.

Z toho dne jsem si tak neodnesl dobrý pocit, že jsem běhal proti rasismu, ale že když jedete do Chanova, je lepší si doma nechat cennosti. To nás děti, své žáky, naučil muž, který tehdy běh proti rasismu inicioval. On se určitě dočkal nejedné pochvaly a časem se stal ředitelem školy. Přitom si zpětně troufnu říci, že to minimálně dělal ze zištných důvodů, protože boj proti rasismu byl v módě.

V posledních měsících je tohle téma zase aktuální více než jindy. A je to správně, rasismus by se přehlížet neměl, kdo ale určuje, jak se proti němu bude bojovat? Zatímco my museli běhat po chanovském sídlišti, dnes se klečí. A kdo si neklekne, je ihned označován za rasistu.

Což se přihodilo i hráčům Slavie.

Ti se před zápasem s Arsenalem rozhodli, že si všichni stoupnou po části obvodu středového kruhu a chytí se kolem ramen, tedy učiní gesto, které má v české kotlině tradici už z dob Nagana, kdy čeští hokejisté držením kolem ramen vyjadřovali sounáležitost. My v Česku si neklekáme.

Pro toto ale neměl pochopení Andreas Ekberg, švédský rozhodčí, který fotbalisty pražské Slavie rozehnal a sám si šel kleknout k jejich sokům. Je kleknutí si na trávník jediný správný způsob? Jsou hráči Slavie větší rasisté, protože drží své spoluhráče tmavé pleti kolem ramen, než hráči Arsenalu, kteří si s nimi kleknou?

My nemáme tyhle historické konotace a bolístky, Češi nikdy nikoho nekolonizovali, neobchodovali jsme s černými otroky, nezabírali jsme cizí nerostné bohatství. Britové tohle říci nemohou, ti naopak vytvořili největší koloniální říši moderních dějin a je to jejich věc, jak se s tím poperou, nás se to vůbec netýká.

Rasismus nemá mít nejen ve sportu žádný prostor, ale každý ať se mu staví podle svého uvážení. Zpětně nedokážu říci, že muž, jenž nás nutil běhat proti rasismu, neměl sám nějaké tendence. Stejně tak nemůže nikdo říci, že hráči Arsenalu, kteří poklekli, jsou menší rasisté než hráči Slavie. Naopak bych řekl, že ukázali svou odvahu nepodřízením se módnímu gestu, jež není ničím jiným než opravdu prázdným gestem.

Otázkou je, proč švédský rozhodčí měl dojem, že je slávistické gesto držení se kolem ramen špatně, zatímco kleknutím se všechno spraví a na světě pak bude více lásky. A zda je oprávněn rozhodovat o tom, jak budou jednotlivé týmy jednat. 

Fotogalerie

Hodnocení článku

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 17:00 neděle 8. srpna 2021. Anketa je uzavřena.

  • 282
  • 14
  • 11
  • 9
  • 9
  • 9