Po tom, co se stalo v Edenu, jsem na sociálních sítích napsal ostrou reakci. Nebyl to výkřik člověka, který chce vlastnímu klubu škodit. Byl to vztek slávisty, který se dívá na klub s evropskou ambicí a najednou vidí hlavně nezvládnutou organizaci, slabou pořadatelskou službu, fanouškovskou toxicitu a atmosféru, která se vymkla z rukou.
Na hřiště se nevalila jen jedna úzká skupina mladých rváčů v kuklách, na které by se dalo pohodlně ukázat prstem a říct, že to byli nějací výtržníci, ideálně ještě Poláci. Právě v tom je ten problém. Na záběrech byli lidé se světlicemi, opilí staří fanoušci, kteří ve vítězném šílenství běželi na trávník, známí harcovníci z tribuny, otcové se syny, malé děti a dokonce i malé holčičky. Vedle lidí, kteří očividně chodí na fotbal i kvůli konfliktu, tam byli úplně běžní fanoušci stržení davem a falešným pocitem, že v tu chvíli se může všechno.
A to je možná horší než představa, že šlo jen o partu zamaskovaných primitivů. Eden neukázal jeden izolovaný gang. Ukázal průřez fanouškovskou základnou, která v určité chvíli přijala, že vstoupit na trávník před závěrečným hvizdem je normální součást oslavy. Právě proto nejde celou věc odbýt pár zákazy vstupu a tvrzením, že klub si to vyřeší s několika viníky z kamer.
Hráči soupeře mizeli do kabin, na hřišti byli lidé s pyrotechnikou, pořadatelé situaci zjevně neměli pod kontrolou a kolem toho se okamžitě spustila obvyklá obranná řeč části fanoušků. Klídek, nikomu se nic nestalo, na Sever chodíme s dětmi, v Římě je to horší. Jenže právě ty děti na záběrech jsou důkazem, že problém není menší, ale větší.
„Klídek.“
„Na tribunu Sever chodím s dětmi.“
„Na tribuně jsou čtyři tisíce lidí, na hřiště vběhlo pár stovek.“
„Vyprovokovali to Poláci.“
„Nikomu se nic nestalo.“
„V Římě se fanoušci bodají, tak nepřehánějme.“
Právě kvůli těmhle reakcím ten text píšu.
Protože ony ukazují, že problém není jen ve včerejším vběhnutí na trávník. Problém je v tom, kolik lidí už ztratilo cit pro hranici. Kolik lidí si plete atmosféru s agresí. Kolik lidí má pocit, že dokud někdo neleží na zemi v krvi, nic vážného se nestalo.
Mně na tom vadí ještě jedna věc. Slavia se dlouhodobě ráda staví do pozice klubu inteligence, tradice a charakteru. Okolo je podle téhle pózy póvl, zatímco Eden má být údajně noblesnější, kulturnější a hodnotově výš. Na tribunách se zpívá o lásce, tradici a věrnosti, klub se rád opírá o svůj příběh a fanouškovská scéna často mentoruje ostatní. Pak ale přijde derby, Sparta prohrává o gól, do konce zbývají desítky vteřin a místo normální oslavy vidíme dav na trávníku, pyrotechniku, chaos a napadeného brankáře, navíc bývalého slávistu. Ten kontrast je nepříjemný hlavně pro Slavii samotnou.
Důležitá je i organizace závěru zápasu. Fanoušci si podle všeho spletli moment konce utkání, ale zároveň už čekali u postranní čáry. To není situace, která vznikne z jedné vteřiny na druhou. Pokud pořadatelé viděli, že se část tribuny chystá na vstup na hřiště, mělo být dávno jasné, že jde o riziko. Při stavu 3:2 pro Slavii navíc pořád existovala možnost, že Sparta vyrovná. Kdyby k tomu došlo ve chvíli, kdy je dav připravený u lajny a emoce jsou na hraně, scénář mohl být mnohem horší než kelímek s pivem hozený do obličeje brankáře.
Selhal klub
Tady nejde jen o fanoušky. Tady jde o selhání klubu jako pořadatele. Policie podle vyjádření pro Seznam Zprávy uvedla, že během vyhroceného závěru čekala na pokyn pořadatele k zásahu, ale žádost nepřišla ani ve chvíli, kdy fanoušci vběhli na hrací plochu. Policie podle svého mluvčího Richarda Hrdiny zasáhla z vlastní iniciativy až tehdy, kdy bylo ohroženo zdraví fanoušků a hráčů.
To je pro Slavii obrovsky nepříjemná informace. Pokud bylo vidět, že fanoušci stojí u čáry a situace je vyhrocená, mělo vedení bezpečnostního opatření vědět, proč na kritických místech nejsou připraveni těžkooděnci nebo dostatečně silná pořadatelská bariéra. U takového zápasu se nemůže čekat, až dav udělá první krok. Derby není běžný ligový zápas v klidné atmosféře. Tady se musí počítat s tím, že poslední minuty mohou rozhodnout o titulu, o emocích, o rivalitě a v krajním případě i o bezpečnosti hráčů.
Pyrotechnika je druhá část stejného selhání. V Česku se o ní pořád mluví jako o folkloru, ale na stadionu zakázaná je a policie dlouhodobě upozorňuje, že bezpečné použití pyrotechniky na fotbalových stadionech prakticky neexistuje. Ministerstvo vnitra navíc připomíná, že použití pyrotechniky při sportovním utkání je od roku 2022 samostatně postihované jako přestupek.
Jestli Tribuna Sever opakovaně hoří tak, že to vypadá jako oslava čínského nového roku, není hlavní otázka, jestli to hezky vypadá na videu. Hlavní otázka je, jak se to na stadion dostává. Zda selhávají kontroly u vstupů, zda se pyro schovává předem, zda se pronáší po částech, zda pořadatelská služba nemá sílu v kotli zasáhnout, nebo zda se nad tím roky tiše přivíraly oči, protože atmosféra se klubu hodila do marketingu. Tohle není maličkost. Pokud se na stadion pravidelně dostává zakázaná pyrotechnika ve velkém množství, není to selhání jednoho pořadatele. Je to systémový problém.
Tvrdík musí jít do vlastních řad
Jaroslav Tvrdík po derby reagoval tvrdě. Slavia oznámila uzavření Tribuny Sever, vyhodnocování kamerových záznamů, spolupráci s policií a disciplinárními orgány i doživotní zákazy pro výtržníky. Tvrdík zároveň uvedl, že Tribuna Sever zůstane zavřená, dokud klub nebude mít jistotu, že se podobná situace nemůže opakovat, podle některých vyjádření i za cenu uzavření na celou sezonu 2026 až 2027.
Tvrdík udělal správně, že se omluvil a že přestal mluvit v náznacích. Jenže zároveň je fér říct, že teď hasí požár, před kterým klub dlouho stál příliš blízko. Pokud vedení bude hledat kličky, jak z toho vyjít s co nejmenší ztrátou, a nepůjde opravdu do vlastních řad, nic se nezmění. Nestačí najít pár lidí z kamer, zavřít tribunu na pár zápasů, vydat silný status a čekat, až se zase bude hrát. Musí se rozebrat celý bezpečnostní model okolo Tribuny Sever, vztah klubu s ultras scénou, role pořadatelské služby a konkrétní odpovědnost lidí, kteří měli závěr derby zvládnout.
Do toho zapadá i rozhodnutí vyřadit Tomáše Chorého a Davida Douděru. Oba byli podle Tvrdíka vyřazeni z kabiny do konce sezony, dostali souhlas k letnímu přestupu a už za Slavii nemají nastoupit. U Chorého šlo už o třetí červenou kartu v ligové sezoně, v derby dostal červenou za úder loktem do obličeje Asgera Sörensena. U Douděry šlo podle ČT o vulgární pokřiky na rozhodčí a také teatrální návrat do hřiště před vystřídáním.
Tady je ale potřeba neztratit nadhled. Vyloučit dva hráče je viditelné a mediálně silné gesto, ale samo o sobě to problém Slavie nevyřeší. U Chorého se navíc dá těžko přehlédnout, že jeho letní odchod mohl být prakticky nachystaný už předtím, minimálně z hlediska logiky mužstva a jeho opakovaných disciplinárních problémů. Teď se to dá prodat jako tvrdý řez, ale skutečný test bude jinde. Uvidíme, jestli Slavia stejně tvrdě sáhne i do bezpečnosti, do pořadatelské služby, do vztahu s částí Tribuny Sever a do vlastní komunikace směrem k fanouškům.
Stejně tak by neměla uniknout role realizačního týmu a dlouhodobě přehřátého jazyka kolem derby. Jindřich Trpišovský je výborný trenér a jeden z hlavních autorů sportovního vzestupu Slavie, ale prostředí kolem týmu v posledních letech často působilo jako permanentní stav obležení. Všichni proti nám, Sparta proti nám, rozhodčí proti nám, systém proti nám. V kabině to může fungovat jako motivace, na tribunách se z toho ale snadno stává palivo pro lidi, kteří už hranici sportovní rivality nevnímají.
Pěstovaná nenávist ke Spartě
Příklady existují. Asistent Pavel Řehák v roce 2023 v rozhovoru pro Radiožurnál Sport mluvil o rivalitě se Spartou mimořádně vyhroceně a řekl mimo jiné, že sparťanům píše výsledky na střechu nebo že odpor ke Spartě se ve Slavii vštěpoval už od žáků. V roce 2025 pak média řešila, že při děkovačce po derby měl skandovat „Smrt Spartě“, kvůli čemuž klub oznámil interní disciplinární řízení.
Další asistent Zdeněk Houštecký byl v minulosti vyloučen za vulgární chování směrem k rozhodčím a Trpišovský tehdy jeho reakci spíš zlehčoval jako emoci, která hráče nastartovala. To jsou přesně momenty, které samy o sobě nevysvětlují vpád fanoušků na hřiště, ale ukazují širší kulturu. Když se ostré chování hráčů, lavičky i fanoušků opakovaně popisuje jako vášeň, jednou se z vášně stane alibi.
Srovnání s Anglií a Německem je v tomhle jednoduché. Anglie si po své éře fotbalového násilí nastavila tvrdý systém zákazů vstupu a postihů. Fanoušek, který vnikne na hřiště nebo použije pyro, neriskuje jen ostudu na sociálních sítích, ale zákaz vstupu na roky a další omezení. V Německu je ultras kultura silná a debata o pyru velmi živá, ale kluby za pyrotechniku platí vysoké pokuty. DFB například potrestal St. Pauli částkou 125 600 eur za pyrotechniku a raketu při hamburském derby, zatímco německé profesionální kluby zaplatily za sezonu 2024 až 2025 na pokutách zhruba 12 milionů eur, hlavně kvůli pyrotechnice.
Tím nechci říct, že Anglie nebo Německo jsou dokonalé. Nejsou. Rozdíl je v tom, že vážný klub a vážná soutěž nakonec musí problém pojmenovat konkrétně. Kdo přinesl pyro, kdo ho pustil dovnitř, kdo nezvládl pořadatelskou službu, kdo měl požádat policii o zásah, kdo rozhodl, že se fanoušci mohou dostat k autové čáře ještě před koncem zápasu, kdo bude platit škody a kdo už se na stadion nikdy nevrátí.
Podobné problémy nemá jen Slavia. Český fotbal má dlouhodobý problém s pyrotechnikou, agresivitou tribun a kmenovou nenávistí. Jenže tohle není soutěž o horší fanoušky. Teď se to stalo v Edenu, ve chvíli, kdy Slavia vedla, byla kousek od titulu a její vlastní lidé jí zničili závěr zápasu.
Morální sparťanské majáky?
Sparta by si ale u tohohle příběhu také neměla příliš přihřívat polívčičku a hrát si po zápase na jediný morální maják českého fotbalu. To, co se stalo v Edenu, je odpovědnost Slavie jako pořadatele a domácího klubu, o tom není spor. Jenže problém toxické fanouškovské kultury nekončí u Tribuny Sever.
Letná má svou chuligánskou minulost i současnost, vlastní období ultras hecování přes nenávist, pyrotechniku, agresivní pokřiky a ničení cizího stadionu. Ostatně i po tomto derby se řeší, že sparťané ve svém sektoru zdemolovali dvě toalety, zatímco starší případy z Edenu připomínají poničené záchody, vytrhané sedačky, ohořelé vybavení nebo urvaná umyvadla. Sparta má plné právo chtít ochranu svých hráčů a tvrdé potrestání viníků, v tom má pravdu. Zároveň by ale neměla předstírat, že se jí širší problém českého fotbalu netýká. Tohle není chvíle, kdy si má jeden klub morálně sednout na druhý. Je to chvíle, kdy si mají Sparta, Slavia i zbytek ligy přiznat, že s ultras scénou, pyrem, vandalismem a nenávistí na tribunách dlouhodobě zacházejí opatrně hlavně tehdy, když se jim její energie hodí do marketingu.
Tenhle komentář píšu jako slávista, kterému vadí, že klub, který se tak rád opírá o tradici, charakter a inteligenci, předvedl v největším zápase sezony kombinaci organizačního selhání a fanouškovské toxicity. Jestli chce Slavia opravdu změnu, nesmí hledat kličky. Musí potrestat konkrétní viníky, rozebrat vlastní bezpečnost, přiznat chyby v práci s Tribunou Sever a přestat si namlouvat, že všechno špatné dělají jen ostatní.
Pokud se tohle nestane, nezmění se nic. Jen se zaplatí pokuta, najde se pár obětí, tribuna se časem znovu otevře a při další vyhrocené situaci se bude český fotbal znovu tvářit překvapeně, že problém, který všichni viděli roky, zase jednou vybuchl.
Fotogalerie |
4
12
12
16
31
25
