Ta věta už je omšelá. Pronesl ji možná nejslavnější fotbalista české historie. „Šimák talentem strčí do kapsy všechny Nedvědy i Rosické,“ smekl před nadáním kluka z jižních Čech sám velký Pavel Nedvěd, držitel Zlatého míče.
Ano, Šimák byl nevšední talent. Jenže také neřízená střela. Když začínal v Blšanech, bydlel u kouče Miroslava Beránka a jeho asistent Jan Říčka ho měl hlídat, aby nevyrazil za partou kumpánů do herny a do hospody. Byly to velké příběhy, například o tom, jak Šimák neváhal sjet autem do pole a přes něj svému bodyguardovi ujet.
Tehdy začal vydělávat, ale peníze se ho opravdu nedržely, na olympiádě v Sydney v roce 2000 si od spoluhráčů půjčoval telefon, svůj prostě prodal. A platilo to i nadále – po přestupu do Německa válel, Hannoveru vystřílel postup do bundesligy. Jenže také ho policie chytila, když řídil pod vlivem.
„Zastavili nás – a hned klepeta,“ popisoval jeden z jeho kamarádů, kteří s ním v té době trávili veškerý čas. Patřil mezi ně i jeho bratr, mimochodem skvělý fotbalista, jehož rozlet zastavila těžká autonehoda. Samozřejmě při cestě ze zábavy.
„Od nějakých sedmnácti, osmnácti let jsem se o sebe staral sám. Najednou jsem měl po příchodu do Blšan příjem peněz, na které jsem nebyl zvyklý. V Německu to byly sumy, ze kterých si obyčejný člověk sedne na zadek. Místo, abych měl s sebou mamku, která by mě držela zkrátka, tak jsem měl s sebou dva tři kamarády a také to tak dopadlo. Přestal jsem se věnovat fotbalu. Byla to v jednu dobu spíše velká party než profesionální přístup k práci,“ přiznal Šimák později.
Přesto přišel velký přestup do silného Leverkusenu a s ním pohádková smlouva na 1,7 milionu eur ročně. Tedy více než 40 milionů korun. Jenže ani té si Šimák nevážil, uprostřed rozehrané sezony zmizel a poflakoval se po českých hernách. „Zlomem byl Leverkusen. Kdybych to zvládl a makal, mohl jsem být jinde,“ řekl.
Poté se sice do fotbalu vrátil, ale už nezastavil postupný sešup: návrat do Čech (pravda do Sparty, s níž získal český titul), protialkoholní léčení. „Začal jsem pít, měl jsem hodně problémů. Šel jsem za trenérem, že pokud se můj alkoholový exces ještě jednou stane, tak půjdu do léčebny. Situace se opakovala, nastoupil jsem ústavní léčbu a po třech měsících se vrátil do Sparty.“
Pak se ještě jednou vrátil do země zaslíbené, jenže vzepjetí v Německu nebylo dlouhé. Nyní má za sebou angažmá ve třetí české lize a zkouší štěstí v druholigových Českých Budějovicích. „Na první ligu už to asi nebude,“ připustil.
