Poslední rozloučení s věčným sympaťákem bylo pečlivě připravené a důstojné. Před tribunami, na kterých seděly desítky a možná i stovky fanoušků, stála brána s podobiznou Radima Nováka, několik jeho dresů a postupně se tam hromadily i květiny.
Atmosféra byla pochopitelně smutná, zároveň ale blízcí vzpomínali na to, jak dobrým člověkem fotbalista byl.
„Dnes se tu scházíme proto, abychom vzdali hold skvělému člověku, jakým Radim bezesporu byl. Byl naším kamarádem, přítelem, spoluhráčem, svěřencem a trenérem. Radim byl vždy významnou součástí Army (přezdívka ústeckého klubu, pozn. red.) a navždy už to tak zůstane,“ řekl v projevu na adresu Radima Nováka sportovní ředitel ústeckého klubu Petr Heidenreich.
„Radim byl vůdce, byl to obrovský srdcař, tahoun a zároveň velký profesionál a sportovec. A navíc měl zvláštní dar, což se každému nepoštěstí. Každý ho miloval, a to pro jeho dobro, lásku, vstřícnost a skvělou povahu,“ dodal.
Pietní místo bylo nejen na hřišti, ale i na tribunách.
Za rodinu, která musela u pietního místa podpírat zdrcenou manželku Martinu, jež s Novákem čeká dítě, promluvil bratr.
„Kdyby tu Radim byl, dojalo by ho, kolik lidí sem přišlo. On se považoval za obyčejného člověka, který nijak nevyčnívá, opak byl ale pravdou. Pro rodinu představoval všechno. Milovaného manžela, se kterým byl život pestrobarevný. Tátu, který byl vzorem jak v profesním, tak i osobním životě. Syna, který svým sportovním nadáním dělal radost a čest rodičům. Bratra a strýce, který vždy táhl za stejný provaz jako my,“ řekl.
