Za Česko odehrál jen šest zápasů. Přesto dal Petr Svoboda nejslavnější gól v dějinách. Vítěznou branku ve finále olympiády v Naganu v roce 1998, rozhodl duel s Ruskem, poslední utkání takzvaného turnaje století. Na Hrách v Japonsku se premiérově sešli ti nejlepší hokejisté planety. Kanadskoamerická NHL totiž vůbec poprvé kvůli olympiádě přerušila program.
Ivan Hlinka, proslulý kouč Česka, měl od začátku jasno o pár jménech, které do Nagana nominuje. Jaromír Jágr, Dominik Hašek, Vladimír Růžička – to byly pojmy. Jenže našlo se i jedno mírně nečekané: Petr Svoboda.
Obránce původem z Mostu, který emigroval v osmnácti letech, už v roce 1984. Jenže Hlinka ho znal, Svoboda odmalička hrál za jeho Litvínov, v prvoligovém mužstvu začal už v šestnácti letech. V roce 1984 byl v československém týmu do osmnácti let, který skončil druhý na mistrovství Evropy v Německu. Po finále se sebral a utekl, už před turnajem totiž vyjednával s lidmi z Montrealu Canadiens.
„Nedá se říci, že bych emigraci připravoval. Ale už od čtrnácti let jsem věděl, že v Čechách není něco v pořádku. Panoval tam systém, který mi nevyhovoval. Když jsme jezdili na zájezdy ven, viděl jsem ten ohromný rozdíl. Ne, v tom jsem žít nechtěl.“ vyprávěl později. „V prvních dnech jsem byl každou chvíli u výslechu. Ještě horší bylo, že jsme téměř nevěděli, kde je,“ vykládal jeho otec Karel Svoboda. Ten po synově útěku musel odejít z místa sekretáře litvínovského klubu do chemičky, i to byl důsledek synovy emigrace.
Fotogalerie |
Svoboda si poté vydobyl pevné místo v NHL, v roce 1986 dokonce vyhrál obránce s přezdívkou Ježek Stanley Cup, nejslavnější klubovou trofej hokejového světa. Po nějakém čase získal kanadské občanství, o československé přišel.
Přesto před olympiádou v Naganu začala akce zvaná Jak dostat Svobodu na olympiádu. „Bez Hlinky by tam nejel,“ řekl Vladimír Růžička, na olympiádě kapitán mužstva.
Se slavným trenérem se Svoboda potkával vždy v létě, kdy přijel domů do Čech – a to na tenise. Tam se upeklo, že Svoboda pojede do Nagana. Pak už bylo jen nutné obnovit hokejistovo české občanství. To se povedlo, pas přivezli Svobodovi přímo do Japonska, on přiletěl z Kanady. „Když uslyším Nagano, hned si vzpomenu na Ivana Hlinku. To byl skvělý člověk, bez něj bychom tenkrát nevyhráli. Pak se samozřejmě promítne skvělá parta a ten můj zlatý gól,“ vzpomínal.
I Nagano potvrdilo, že Svobodův život je plný paradoxů: za Česko odehrál jen Nagano, měl kanadský pas, dnes je občanem Spojených států amerických. Po slavné olympiádě si neužil velkolepé oslavy v Praze, kvůli zranění musel rovnou do Kanady. Jako první Čech odehrál v NHL přes tisíc zápasů – jenže kariéru musel předčasně ukončit kvůli otřesům mozku.
Poté se vrhl na práci agenta, dnes vyjednává smlouvu například Jaromíru Jágrovi či kapitánovi národního mužstva Jakubu Voráčkovi. Usadil se v Los Angeles, do Česka se dostane tak třikrát ročně. Návštěva v roce 2012, kdy přijel na otcův pohřeb, se zvrtla, hokejista odmítl zaplatit útratu v hotelu v Mariánských Lázních. Skončila až prohraným letošním soudem...
