Český národní tým schytal na mistrovství světa ve Švýcarsku tvrdou norskou popravu. Porážka 1:4 s outsiderem turnaje není jen obyčejným zaváháním. Spíš alarmem, že kolem českého hokeje začíná houstnout velmi nepříjemná mlha. Národní tým působil pomalu, bez nápadu, bez energie, a hlavně bez jakékoli chemie. Fanoušci čekali reakci po předchozích nepřesvědčivých výkonech. Místo toho přišel jeden z nejhorších českých výkonů posledních let. Kromě výsledku bolel hlavně způsob.
Od začátku to nebyl zápas, v němž by český tým působil jako favorit. Norové byli důraznější v soubojích, rychleji dostupovali, jednodušeji hráli puky z pásma, a hlavně věděli, co chtějí dělat. Češi naopak dlouho působili, jako by si plán teprve hledali někde mezi střídačkou, mantinelem a vlastní modrou čárou.
V první třetině ještě mohl člověk doufat, že je to jen pomalejší rozjezd. Jenže místo českého tlaku přišlo norské sebevědomí. Soupeř postupně zjistil, že se nemusí bát. A jakmile Norové ucítili šanci, začali hrát přesně takový hokej, který českému týmu vůbec nechutnal. Jednoduchý, poctivý, nepříjemný.
Česká hra byla kostrbatá. Puk odskakoval, kombinace končily dřív, než začaly, a norský brankář dlouhé minuty neřešil nic, co by mu mělo zničit večer. Místo tlaku přišla bezradnost. Místo reakce další chyba. A místo náboje jen čekání, že se to nějak samo zlomí.
Nezlomilo. A bývalý reprezentant Radek Smoleňák po zápase rozhodně nechodil kolem horké kaše.
„V první řadě je potřeba vyzdvihnout Norsko. Opravdu hrají tenhle turnaj výborně. Není to Norsko, na které jsme byli zvyklí deset let zpátky, takže veškerý kredit jim,“ řekl po zápase bývalý reprezentant a někdejší hráč NHL Radek Smoleňák.
Jenže pak už šel rovnou k českému týmu.
„Na druhou stranu, my jsme to vůbec nezkřížili. Ten zápas nebyl dobrý. Nepamatuju si, že bychom měli nějakou brutální šanci,“ hodnotil Smoleňák.
A měl pravdu. Češi sice dali jeden gól, ale jinak to byla dlouhá pasáž hokejového trápení. Chyběl pohyb, chyběla lehkost, chyběla špinavá práce před brankou. Norové nemuseli předvádět hokej z jiné planety. Stačilo jim být organizovaní, trpěliví a tvrdší v momentech, kdy se zápas lámal.
Český tým se naopak trápil v přechodu do útoku. Když už se dostal do pásma, často z toho nebylo nic víc než nahození, ztracený puk nebo střela bez dorážky. Přesilovky působily těžkopádně. Bez překvapení. Bez momentu, kdy by si člověk řekl: teď už to musí přijít.
Smoleňák trefně mluvil hlavně o tom, že mezi hráči zatím není chemie.
„Je to hodně kostrbatý. Není tam nějaká velká chemie mezi klukama. Bohužel je to takové období, kdy se jim opravdu nedaří,“ řekl.
Pak přišel příměr, který ten večer vystihl možná nejlíp. Český hokej proti Norsku připomínal platonickou lásku. Na papíře hezká představa, v hlavě spousta možností, ale na ledě nakonec skoro nic.
A místy to bylo spíš jako nejhorší rande v životě. Přijdete s očekáváním, že večer může být pěkný, ale po pár minutách víte, že tohle chemii opravdu nemá.
„Chybí nám lehkost, bojovnost, kreativita. Ale kreativita přijde až po bojovnosti. Nejsme dobrý na forčeku. Je to takový nijaký,“ dodal Smoleňák.
Právě slovo nijaký sedělo až nepříjemně přesně. Češi nebyli jen horší výsledkově. Byli bez výrazu. Bez tlaku. Bez momentu, který by strhl tým i fanoušky. Norsko si šlo pro výhru chytře a český tým mu cestu až příliš ulehčil.
Teď přijde Kanada. A tam už podobný výkon může bolet ještě víc.
Smoleňák by do sestavy sáhl tvrdě.
„Kdybych byl trenér, tak bych kompletně rozházel sestavu. Udělal bych nové pětky, nové složení. Trošku to oživil, aby kluci dostali nový impuls,“ řekl.
Přesto úplně nezavírá dveře naději.
„Myslím si, že když uděláme beton, tak třeba 2:1 jsme schopní hrát,“ dodal.
Po norské popravě ale český tým nepotřebuje jen beton. Potřebuje emoce, rychlost, souboje a hlavně probuzení. Protože jestli byl zápas s Norskem platonická láska, proti Kanadě už by to mohlo být velmi rychlé odmítnutí bez druhé šance.
Fotogalerie |
29
28
12
4
12
