Ačkoliv byl pohřeb naplánován na 11:30, lidé začali ke krematoriu proudit už mezi desátou a jedenáctou hodinou. Bylo znát, že měl Ondřej Hodboď spoustu kamarádů a v kolektivu byl oblíbený.
Rozloučit se s ním přišlo tolik lidí, že půl hodiny před pohřbem nastal chaos na nedalekém parkovišti. Lidé neměli kde parkovat, pomáhat musela městská policie.
Drtivá většina přítomných se už při příchodu neubránila slzám. Pochopitelně nejvíce ale smrt Ondřeje Hodbodě zasáhla rodinu, která přišla po jedenácté hodině. Se ztrátou se těžce srovnává i bratr Lukáš Hodboď, sám vynikající atlet, k němuž Ondřej vzhlížel. A samozřejmě partnerka Simona.
Náměstíčko před krematoriem se ještě před půl dvanáctou zaplnilo k prasknutí. Dovnitř se přitom vejde jen asi padesát lidí. Velká část smutečních hostů tak musela čekat venku.
Vnitřní prostory obřadní síně byly plné květin a věnců s nejrůznějšími vzkazy pro zesnulého atleta. Na poslední cestu ho vyprovodila třeba píseň Time to Say Goodbye od Andrey Bocelliho.
Těžká byla pro rodinu zejména smuteční řeč. Ta korespondovala s tím, že pohnutky, které Ondřeje Hodbodě k sebevraždě vedly, zůstávají záhadou. Mladý sportovec měl velké plány, měl se připojit k atletickému týmu Dukly, plánoval se naučit golf a také surfování. Měl také skvělý vztah s přítelkyní Simonou, ani ona přitom nevěděla, že Hodbodě trápí psychické problémy.
Protože se do obřadní síně vešla jen část smutečních hostů, teprve až po skončení obřadu se mohli jít k rakvi se svým kamarádem naposledy rozloučit ostatní. Venku čekali Hodboďovi vrstevníci, především sportovci a spolužáci.
Zdrcená rodina si nepřála osobní kondolence, její členové stěží zvládli už jen samotný obřad.
Mladý běžec si na život sáhl 24. září skokem z desátého patra.
Fotogalerie |