Euforie z hlediště evidentně strhla i hráče na ledě. Češi rozdrtili domácí Dánsko 7:2 a po zápase si hráči s fanoušky dlouho navzájem děkovali vestoje. Zatímco někteří dánští diváci rezignovaně mizeli dávno před koncem, čeští příznivci slavili ještě dlouho po závěrečné siréně.
Bodově i hlasově česká výprava své „domácí“ v Herningu jasně zastínila.
Vždyť od první minuty halou zněly české pokřiky a melodie, které patří k tuzemskému fandění stejně neodmyslitelně jako pivo nebo klobása. Arénou se nesly klasiky jako „Vysoký jalovec“ nebo „Tři čuníci“ doprovázené trumpetami a pravidelně duněl pokřik „Kdo neskáče, není Čech!“. Češi byli prostě všude, od dresů přes klobouky až po obří vlajky.
Dánští fandové vedle rozjetých Čechů vypadali tak trochu jako chudí příbuzní. V malých skupinkách v červených dresech se snažili fandit pokřikem „Danmark“, ale jejich snaha působila spíš sympaticky než efektivně. Když Češi během druhé třetiny nasázeli několik rychlých gólů, domácí fanoušci definitivně vyklidili pole.
V Herningu potkáte české fanoušky doslova ze všech koutů republiky, od Děčína, přes Vyškov až po Adamov nebo Nový Jičín. V obchodech se suvenýry si sice musí lámanou angličtinou ujasnit, jak se řekne puk, a dánsky jak se objedná pivo, ale jinak je s nimi ohromná legrace. Češi slaví, zpívají, mají dokonalé převleky. Na tribunách zahlédnete indiána, vikinga nebo dámu převlečenou za rozhodčí.
Olga Lounová mezi fanoušky a s maskotem Beatym.
Hokej? Tady je jen LEGO!
Češi jsou družní národ a během turnaje to dávají patřičně najevo. Spřátelí se se Švýcary, zatleskají dánskému gólu a s Nory si vymění pivo za fandící tipy. Ekonomicky možná taháme za kratší konec, ale co do atmosféry a přívětivosti, Češi hrají první lajnu.
Ještě silnější kontrast panuje v Billundu. Zatímco v Herningu se hraje o světový titul, 60 km vedle se v Legolandu skládají plastové kostičky. Když se v místní kavárně zeptáte na šampionát, dostane se vám nechápavého pohledu: „Hokej? To je někde tady?“ ptá se barista, který by dres Davida Pastrňáka nepoznal ani jako výzdobu dortu.
Fan zóna u haly vibruje jako páteční vesnická tancovačka. Češi si povídají s Finy, sdílejí pivní kelímky se Švýcary a všechny učí zpívat Tak jsme Mistři, no a co? Vzduchem létají šály, selfie a nekonečné dávky euforie.
„Máte to tu jak doma,“ říká pobaveně jeden švýcarský fanoušek, který nakonec sám začne pokyvovat do rytmu Škody lásky. Neutrální diváci? Ti se buď přidají, nebo aspoň vděčně zatleskají. Mexická vlna tu není jeden moment. Je to stav mysli.
Ikonické postavičky nechybí. Fantomas v národních barvách roztleskává tribuny a stává se magnetem pro selfie. Němečtí fanoušci si ho fotí jako atrakci, kterou v Kolíně nad Rýnem v hledišti prostě nezažijete.
Trubky, bubny a vikingové. Čeští a norští fanoušci to rozjíždějí společně. Hudba, zpěv a hokejové přátelství
Párek za 40 korun! Ale dánských!
Jedna věc ale fanouškům kazí náladu: dánské ceny. Párek v rohlíku za 140 korun, pivo přes stovku, suvenýry dražší než letenka. Dres za 2500 korun? „Když si dáš tři piva, přestaneš násobit kurzem a svět je hned růžovější,“ smějí se kluci z Ostravy, kteří právě nechali pět tisíc za puk, čepici a papírovou tašku.
Naštěstí atmosféra všechno vyvažuje. „Mistrovství není každý den, nějak to zkousneme,“ pokrčí rameny.
Nečas i ostatní hráči byli z fanouškovské podpory nadšení. „Takovou kulisu jsme fakt nečekali. Kdyby to bylo opačně, Dánové by nám v Praze takhle těžko dominovali,“ řekl útočník, který se podílel na demolici domácích.
Chvála zaznívá i od pořadatelů. Ulrik Larsen, šéf dánské části šampionátu, s respektem přiznal: „Fanoušci z Česka jsou neuvěřitelní. My víme, že nejsme hokejová velmoc, a jejich nasazení nás fascinovalo.“
V Herningu tak paradoxně září nejvíc zahraniční výpravy. Hala Jyske Bank Boxen byla vyprodaná jen při úvodním zápase Dánska proti USA. Pak už tribuny zely mezerami. Třeba proti Norsku bylo v ochozech jen půl kapacity. Češi? Ti to zvládli odehrát jako doma.
Dánsko není hokejová velmoc. Organizace perfektní, hala moderní, všechno běží jako hodinky. Jen emoce chybí. V ulicích Herningu není poznat, že se tu hraje o zlato. Místní pokrčí rameny a jdou dál. Jako by šampionát byl někde v televizi. Ale určitě ne tady.
Fantomas a jeho parta.Originální maska s českou vlajkou nechyběla. Společná fotka plná energie a výherní nálady.
Škodovka, kam se podíváš
Zato čeští fanoušci žijí turnajem naplno. Zelené helmy od Škodovky září v každé řadě. Kdo neví, že je to reklamní suvenýr, mohl by si myslet, že Češi vedle hokeje pořádají i sraz cyklistického oddílu. U haly stojí vystavený elektromobil Elroq a slouží jako neoficiální pozadí pro stovky fotek. Kdo nebyl vyfocený u Elroqa, jako by na šampionátu ani nebyl.
Po zápase se fandění přelévá do ulic. Zpívá se, zní bubny, klaxony a trubky a skanduje. Dánové koukají, fotí si to, a občas se i přidají. Češi vítají každého. Místní holky, švédské studenty, norskou partu stavařů. Všichni jsou vítáni pod jednou vlajkou. Tou českou.
Na ulici potkáte chlápka s českou vlajkou jako pláštěm. Na otázku, co dělá, odpoví: „My už jsme si to Dánsko tak trochu přivlastnili. Je tu čisto, pivo je studené, akorát ten kurz je šílený.“
Češi opět potvrdili, že jsou mistři v přenesení domácí atmosféry kamkoliv. Dánsko se ještě nestačilo vzpamatovat a už ví, jak vypadá pořádná hokejová výprava.
Herning se možná netvářil, že pořádá mistrovství. Ale díky Čechům se tady odehrála ta nejhlasitější kapitola turnaje.
Čeští hokejisté byli atmosférou nadšení a přiznali, že takovou podporu nečekali. „Fanoušci nám vytvořili neuvěřitelné prostředí. Kdyby to bylo opačně, takhle by Dánové v Praze určitě nedominovali,“ pousmál se Nečas.
Ohlas českého publika neušel ani organizátorům šampionátu. Výkonný ředitel dánské části turnaje Ulrik Larsen uznal: „My dobře víme, že nejsme velký hokejový národ jako Česko nebo Švýcarsko. Fanouškovské nasazení Čechů nás opravdu ohromilo.“
Paradoxně tak v Herningu září nejvíc zahraniční výpravy. Aréna Jyske Bank Boxen byla úplně vyprodaná jen při úvodním zápase Dánů proti USA. Další utkání už provází slabší návštěvnost, která výrazně zaostává za loňským rekordem z Prahy a Ostravy.
Třeba utkání Čechů proti Norsku přilákalo jen polovinu diváků, Norové fandili spíše symbolicky. Ale i tady Češi dokázali vytvořit atmosféru, která připomínala domácí stadion.
Laik by skoro řekl, že si Češi tenhle šampionát ušili na míru. Nejen že opanovali tribuny, ale ještě jim všude kolem bliká logo domácí automobilky. „Ještě aby tu prodávali český guláš a točili plzeň, a člověk by zapomněl, že je v Dánsku,“ žertuje jeden z fanoušků při pohledu na zelené helmičky okolo.
Bezprostředně po skončení českého zápasu se euforie přelévá z haly ven. Davy v národních barvách korzují nočním Herningem, skandují a spontánně zpívají další a další chorály. Kolemjdoucí Dánové jen s úsměvem přihlížejí téhle neobvyklé podívané. Někde mezi stánky s občerstvením se rozezní trubky a skupinka mladších fanoušků rozjíždí improvizovanou afterparty za chvíli už kolem nich tančí i několik švýcarských fanoušků, kteří se nechali strhnout dobrou náladou.
Šampionát v Herningu tak nabízí pozoruhodný kontrast: na ledě bojuje elita světového hokeje v zemi, kde by to čekal málokdo, a v hledišti vládne bouřlivá atmosféra, o jaké se možná ani samotným Dánům nesnilo.
A tak zatímco dánští pořadatelé zajišťují hladký průběh turnaje, o pořádnou show se jim starají čeští příznivci. Kdo ví, třeba se po tomhle zážitku pár místních přece jen nakazí hokejovou horečkou. A minimálně v Herningu už teď dobře vědí, jak vypadá, když český národ vyrazí za hokejem.
Fotogalerie |
