Ten systém je možná krutý. Jenže jak praví staré klišé: Je pro všechny stejný. Češi odjíždí z Moskvy, aniž prohráli jediný zápas v klasické hrací době. Padli jen dvakrát v samostatných nájezdech.
Mimo to ve skupině zdolali silné Švédy i pyšné domácí Rusy.
Česko zase pobláznil hokej, mohl za to tým plný neznámých hráčů. Ti se vrhali do bitev po hlavě, za první přikázaní označili trenéři útok.
zdroj: www.youtube.comPřišly velké výhry ve skupině, ale na jejím konci také varování. Nepovedený duel s Dánskem (poprvé v historii) a zapeklitý souboj se Švýcarskem, které letos patří mezi nejslabší účastníky vrcholného turnaje.
Pak přišlo včerejší čtvrtfinále. Kdo projde, zahraje si o medaile, to je známka štěstí. Kdo ne, jede domů jako zpráskaný pes. Jsou to Češi. Zaslouženě. S USA neuspěli stejně jako na domácím mistrovství v roce 2004.
Se čtvrtým týmem základní skupiny hrané v Petrohradu prohráli zaslouženě. Nic na tom nemění fakt, že gól Američanů neměl platit kvůli ofsajdu. Zámořský tým, v němž jsou i hráči z univerzit, byl lepší. Postupně navíc přitápěl pod kotlem, byl čím dál nepříjemnější.
Reakce však nepřišla. Chyba byla ve dvou zásadních složkách českého národního mužstva.
zdroj: www.youtube.comZaprvé to byly očekávané opory, především první útok. Tomáš Plekanec, Roman Červenka a David Pastrňák se neprosadili. Měli šance v přesilovkách, ale vše marné. Pastrňák dokonce v prodloužení ani nechodil na led.
Zadruhé to byli celý turnaj chválení trenéři Vladimír Vůjtek, Josef Jandač, Jiří Kalous a Jaroslav Špaček. V rozhodujících chvílích jim chyběla odvaha. Bylo jasné, že sázka na zavedené složení útoků tentokrát neklape. Trenéři věřili dál a dál, byť bylo potřeba promíchat sestavu, okysličit ji změnou.
Nic takového se nestalo. Proto mají Češi po sezoně.