Bývalá redaktorka České televize Monika Čuhelová, dnes Monika Býmová, vydala nedávno svou druhou knihu. Dílo s názvem Milan Pacanda: Jackyll & Hyde mapuje strastiplnou cestu jednoho z nejtalentovanějších českých fotbalistů posledních let.
„Osobně ho považuji za nejlepšího fotbalistu, který v Brně hrál,“ řekla Expresu Monika Býmová, která už v minulosti sepsala úspěšnou autobiografii Petra Švancary, další brněnské fotbalové ikony.
Zatímco Petr Švancara je typický extrovert a vyhlášený showman, Milan Pacanda je spíše zakřiknutý introvert, z něhož novináři vždy museli odpovědi trochu „páčit“.
„S oběma ta spolupráce probíhala velmi přirozeně. Švanci byl tehdy můj partner, z Milana se stal můj kamarád. To je výhoda, protože vás pustí blíž. Samozřejmě jsou hodně rozdílní v mnoha směrech, se Švancim ty rozhovory trvaly hodiny. S Milanem to bylo kratší, ale když už promluví, má to sílu,“ popisuje Monika Býmová.
Monika s bývalým skvělým fotbalistou Milanem Pacandou
Pracuje v hotelu, dříve ho ničil alkohol a myslel na sebevraždu
Bývalá novinářka Expresu také svěřila, že Milan Pacanda stále pracuje v pohostinství.
„V současné době Milan pracuje v hotelu. Zaučil se v kuchyni, pracuje i na baru nebo na recepci. Spousta lidí by ho ráda viděla ve Zbrojovce, on se na to sice zatím necítí, ale třeba jednou...,“ zasnila se Býmová.
Milan Pacanda se rozhodl lidem odvyprávět svůj příběh.
V knize se Pacanda věnuje nejen své kariéře, ale také životu po ní a těžkému boji s démony. Není tajemstvím, že bývalý geniální útočník válčil se závislostí na alkoholu, ničily ho deprese a jednu dobu dokonce uvažoval o sebevraždě.
„Stál jsem na kolejích a přemýšlel, jestli si mám lehnout napříč, nebo stát k lokomotivě čelem,“ řekl Pacanda v roce 2012 v rozhovoru pro magazín Hattrick.
„Byl jsem totálně v pr*eli, ale teď už to beru jako ponaučení pro další život, z nejhoršího jsem venku,“ dodal bývalý fotbalista, který také před lety podlehl kouzlu „blikajících nesmyslů“. Do automatů měl naházet nemalé peníze.
Milan Pacanda je ikonou Brna.
Na závěr je fér dodat, že kariéru Pacandovi výrazným způsobem ovlivnily také zdravotní problémy, jichž měl brněnský šikula opravdu požehnaně.
Osudové zranění Pacanda prodělal v roce 1999, kdy měl z Brna namířeno do italské Boloně za velkým přestupem. V ligovém zápase na Žižkově ho sestřelil obránce Zakopal a Pacanda si rok a půl nekopl.
„Byl to hloupý faul. Měl jsem míč na pravé noze, on mě trefil do levé. Ze začátku to byla taková moje noční můra. Pořád jsem přemýšlel, jestli jsem třeba v tom souboji nemohl uhnout,“ říkal v minulosti Pacanda, který se v roce 2004 dočkal alespoň přestupu do pražské Sparty.
Milan Pacanda v dresu pražské Sparty
V historicky nejúspěšnějším českém klubu se ale neprosadil. Začátek měl velmi slušný, ale po příchodu kouče Jaroslava Hřebíka byl za záhadných okolností odstaven na druhou kolej a tím začal jeho nezastavitelný pád.
„Už to nebylo ono. Nebyl jsem to já. V koleni jsem měl šrouby a pořádně mě bolelo. Docela jsem trpěl. Už jsem nemohl po hřišti zdaleka lítat tak jako předtím. Musel jsem si ulevovat a občas v souboji i uhnout. Nemohl jsem prostě hrát úplně na sto procent. Radost z fotbalu se skoro vytratila. Nikomu jsem se s tím ale nesvěřoval. Byl jsem rád, že mohu ještě nějaký čas hrát na vysoké úrovni,“ řekl Pacanda v roce 2019 pro Sport.cz.
„Jeho kariéru samozřejmě zásadně ovlivnilo zranění. Můžeme jen hádat, jak by vypadala, kdyby se to nestalo. Je ale také možné, že by jeho život vypadal podobně jako dnes,“ okomentovala Pacandovu kariéru pro Expres.cz jeho kamarádka Monika Býmová, která stojí za výše zmíněnou autobiografií.
Fotogalerie |
38
11
9
3
3
2
