Automaty, chlast – a faul – to vše zničilo brněnského Brazilce Pacandu

Myslel na sebevraždu, chtěl se nechat zabít vlakem. Má obří dluhy, za které mohou automaty i chlast. Milan Pacanda je další z řady fotbalových zkrachovalců.

Jeden zákrok vše změnil. Psal se rok 1999, jeho Brno přijelo k nedělnímu dopolednímu zápasu na Žižkově. Po něm měl útočník s českým pasem a technikou Brazilce vyrazit do italské Bologni za velkým přestupem. Přišel však ostrý řez – faul obránce Zakopala (mimochodem pozdějšího manžela elitní tenistky Kláry Zakopalové) a Pacanda na rok a půl skončil.

A jak se později ukázalo, tak už vlastně navždy. Už nikdy nenaplnil naděje do sebe vkládané. „Byl to hloupý faul. Měl jsem míč na pravé noze, on mě trefil do levé,“ opakoval později několikrát Pacanda. „Ze začátku to byla taková moje noční můra. Pořád jsem přemýšlel, jestli jsem třeba v tom souboji nemohl uhnout.“

Mnohem větší zádrhel však přineslo jeho chování. Tehdy ještě v Brně fungoval známý hotel Boby, zařízení nedaleko stadionu za Lužánkami, a tam fotbalista trávil dost času – především u výherních automatů. Situace dospěla tak daleko, že ho jeho agent Pavel Paska nechal hlídat bodyguardem, tehdy ještě pořád věřil v naději jménem Pacanda.

Zasáhl také brněnský kouč Karel Jarůšek, útočníka si nastěhoval k sobě domů, tam ho měl pod dohledem. Na nějaký čas se péče vyplatila, Pacanda si vystřílel přestup do Sparty. Ale už v té době bylo znát, že jeho hlavní zbraně, tedy neuvěřitelná lehkost a technika, jsou pryč. Jakoby zůstaly tu černou neděli na stadionu Viktorie.

Ve Spartě přišlo pár dobrých zápasů, sešup přesto už nešlo zastavit. Poté přesun do Rakouska, Zlín, Kazachstán, Znojmo – a především problémy. K automatům, jež ho nikdy nepustily, se přidalo pití. Fotbalový flamendr byl chycen, jak řídí pod vlivem. „Jel jsem si jen na benzinku pro bagetu,“ vysvětloval policistům. Od domu to měl dvě stě metrů… Prohřešek poté zopakoval, auto nesměl řídit pět let.

K tomu se rozvedl, nasekal obří dluhy, neplatil alimenty na dceru. „Stál jsem na kolejích a přemýšlel, jestli si mám lehnout napříč, nebo stát k lokomotivě čelem,“ řekl v roce 2012 v rozhovoru pro specializovaný magazín Hattrick. „Byl jsem totálně v prdeli, ale teď už to beru jako ponaučení pro další život, z nejhoršího jsem venku,“ plánoval.

Nestalo se tak – Pacanda dál žije v bludném kruhu.

Hodnocení článku

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 8:00 neděle 27. prosince 2015. Anketa je uzavřena.

  • 3
  • 2
  • 2
  • 2
  • 2
  • 2