Metoděj Jílek (19) na olympiádě ukázal, proč se o něm poslední měsíce mluví jako o jménu pro velké tratě. Jel si svoje tempo, držel rytmus a hlavně se vyhnul chybám, které dlouhé tratě trestají okamžitě. Zlato v čase 12:33,43 nevypadá jako náhoda, je to výkon, který má řád od prvních kol až do cíle. Druhý Vladimir Semirunniy ztratil 5,65 sekundy, třetí skončil Jorrit Bergsma. A protože Jílek už předtím stihl stříbro na pětce, odjíždí z her se dvěma medailemi a s vizitkou, že se s ním musí počítat i dál.

Jeho cesta navíc není úplně klasická. Nevyrostl jen na ledě, dlouho byl doma i na inline bruslích. Právě kolečkové prostředí mu dalo práci nohou, rovnováhu a cit pro rychlost. Na ledě se pak ukáže každý detail a každá zbytečná ztráta stojí čas, jenže u něj ta technická čistota sedí. V pěti letech začal na inlinech a postupně se z toho vyklubal bruslař, který umí držet rychlost i bez toho, aby se v závěru rozpadl.

A pak přišel moment, který fanoušky bavil a zároveň měl v sobě respekt. Po dojezdu k němu přišla Martina Sáblíková a dala mu tričko s nápisem Golden Boy. Jílek se usmál a přiznal, že tričko nepřipravil, bylo od Sáblíkové a dostal ho až po závodě. O ničem dopředu nevěděl. V té jedné fotce bylo všechno, podpora, důvěra a taky symbol, že české rychlobruslení má vedle Sáblíkové další velké jméno.

K Jílkovi sedí i to, že vedle sportu studuje. FTVS Univerzity Karlovy ho uvádí jako studenta prvního ročníku oboru Kondiční trenér, takže se nesoustředí jen na kilometry a stopky, ale zajímá ho i to, jak se forma skládá a jak se s tělem pracuje dlouhodobě. A mimo stadion nepůsobí jako nafoukaná hvězda. V rozhovorech se o něm píše jako o klukovi, který si drží režim, vyhýbá se alkoholu i kávě, rád jezdí na kole a občas relaxuje u her. Možná i díky tomu v závodě působí tak klidně, žádná velká slova, spíš práce a vytrvalost.

Není ledový muž, říká táta

Podle otce Ondřeje jde hlavně o režim hlavy. „Jen je víc koncentrovaný na sport a svůj výkon. Okolí ho vnímá jinak, než jaký je,“ říká. Vlastně ho mrzí, jak snadno se ze sportovce stane nálepka. „Myslím si, že je to trochu škoda. Metoděj není takový, jak ho mnozí vidí.“ To, co si lidé vykládají jako chlad, je podle něj spíš kontrola a schopnost nepustit okolí pod kůži v momentě, kdy se rozhoduje.

Když někde vyjde komentář, že je Metoděj člověk bez emocí, táta jde proti tomu přímo. „Četl jsem komentář, ve kterém se tvrdilo, že je člověkem bez emocí. Není to pravda,“ říká. Emoce jen nepřicházejí v té formě, v jaké je chce internet. Přirovnává to k fotbalu, kdy tým bojuje o první místo a po prohraném finále nikdo neskáče radostí, protože zůstalo „jen druhé“. „Ta okamžitá emoce je prostě jiná, cítíte smutek a zklamání. Časem to všechno vyprchá. Pak už nahlížíte na stříbro úplně jinak.“

Z toho se podle Ondřeje Jílka skládá i Metodějova šampionská mentalita. „Je velmi důležité cílit zrovna na metu nejvyšší. Bez té touhy člověk sotva může být šampionem,“ říká a v zásadě tím popisuje, proč Jílek nevypadá nadšeně v sekundě po dojezdu. Nejde o nevděk, ale o nastavení. A když přijde řeč na maximalismus, otec připouští, že to není jednoduché, jenže jeho syn to má prý „jinak“. „Metoděj má hlavu nastavenou jinak. Pokud v nějaké činnosti neuspěje, jen ho to motivuje. Není z toho zklamaný nebo naštvaný. Spíš odhodlaný k další práci.“

Tuhle disciplínu táta ilustruje i mimo sport. V rozhovoru padne otázka na oslavy v Českém domě, kde Metoděj po stříbru konečně povolil. „Tam to z něj všechno spadlo. Když viděl jásající lidi kolem, byl šťastný. Opravdu moc si užíval fanouškovské podpory,“ popisuje. I tady ale platí jeho pravidla. Fotky se šampaňským v ruce působily jasně, jenže realita byla jiná. „Strčili mu to do ruky, tak to držel. Pak flašku odevzdal nám,“ směje se otec. A přidává větu, která zní skoro neuvěřitelně: „Alkohol zatím nikdy v životě neochutnal a ještě chvilku to potrvá. Nikdy by si to mezi závody nedovolil, zvlášť na olympiádě.“

Fotogalerie 10 fotografií