Šaškárna, cirkus, plané naděje, mlžení, lži. Kauza Martiny Sáblíkové, jež skončila krachem před arbitrážním soudem, který rozhodl, že rychlobruslařka nepojede olympijskou časovku, je dalším dílem seriálu se jménem Bizarnosti českého sportu.
Spadá do kategorie fotbalových rozhodčích, hokejových přemlouvání Jaromíra Jágra či tenisových odmítnutí olympiády.
Martina Sáblíková je zklamaná, startu na letních Hrách se nedočkala.
Lidi kolem Sáblíkové - a rozhodně i ona sama - se totiž pustili do podivné hry. Snažili se zvrátit daná pravidla. Jako kdyby fotbalisté nepostoupili z kvalifikace na mistrovství světa, ale pak by u soudu vykřikovali: My jsme si mysleli, že nám třetí místo ve skupině stačí...
Pravidlo o počtu startujících v časovce je totiž jednoznačné, i když se lidé z cyklistiky i ti kolem rychlobruslařky snažili přesvědčit svět, že má dvojí výklad.
Nóta zní: “Kvóta pro individuální časovku je zahrnuta v celkovém počtu 67 závodnic pro silniční cyklistiku. 25 jezdkyň již zapsaných v silničním závodě se zúčastní individuální časovky.”
Martina Sáblíková čekala na rozhodnutí o startu v časovce přímo v Riu.
Tak je přesně popsána v dokumentu nazvaném Systém kvalifikace - hry XXXI olympiády - RIO 2016, který je na webových stránkách Českého svazu cyklistiky. Pravda mírně zastrčený, ale je tam.
Je to tedy jednoduché. Aby mohla Sáblíková jet na olympiádě časovku, musela by získat místo v hromadném závodě jednotlivkyň. A na to česká ženská cyklistika kvůli nevalné úrovni nemá nárok.
Proto neměla Sáblíková šanci, aby jela v Riu, byť na loňském mistrovství světa skončila v časovce těsně za desítkou nejlepších.
Trenér Petr Novák dovedl Martinu Sáblíkovou k rychlobruslařským triumfům.
„Do zápasu jsme vstupovali za stavu 0:5. Šance na začátku nebyla ani jedno procento, ale spíš mínus čtyřicet procent,“ řekl Jan Šťovíček, známý sportovní právník, po zasedání arbitráže přímo v Riu v rozhovoru pro iDnes.
Přesto se tým kolem Sáblíkové pustil do podivného boje. Přesto se hovořilo o nadějích, přesto se překrucoval výklad jasného pravidla.
Proč? To nyní musí vysvětlit i sama závodnice. Její cesta do Ria i příprava stály velké peníze, čas, nervy. Sáblíkovou ztracená šance dozajista poznamená.
Přitom bylo vše jasné, protože ve sportu odjakživa platí: Neznalost pravidel neomlouvá.
S jistou ironií by se dalo uplatnit olympijské krédo, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.
Příště raději jen na bruslích.
