Máma Eva Adamczyková: Pád, slzy i porod a pak stříbrný návrat na vrchol světa

  15:37
Evka Adamczyková (32) si svoje místo mezi legendami nevykřičela hlasitými slovy ani okázalými gesty. Spíš naopak. Když přišly rány, držela tempo, sklonila hlavu a makala dál. Tragédie, pády, zklamání i chvíle, kdy se všechno zdálo zlomené, ustála bez velkých stížností a bez toho, aby z toho dělala show. A pak přišla další životní otočka. Mateřství. Jenže místo tichého ústupu z očí veřejnosti přišel návrat, který zní skoro neuvěřitelně. Fenomenální comeback, který v sobě má víc než jen sportovní výsledek. Je to příběh o tvrdohlavosti, odolnosti a hlavě, která se nevzdává, i když tělo bolí. V Cortině z ní byla nejviditelnější máma olympiády, protože ten triumf měl v hledišti svého nejmenšího fanouška. Roční syn sledoval, jak jeho máma znovu ukazuje, proč se o ní mluví jako o výjimečné. Nejen kvůli medaili, ale kvůli tomu, co všechno musela zvládnout, aby se na tenhle okamžik vůbec dostala.
Část 1/7

Čtyři setiny od zlata

Finále snowboardcrossu v Livignu se zlomilo až úplně na konci. Eva Adamczyková projela cílem druhá, za vítěznou Australankou Josií Baffovou zaostala o 0,04 sekundy. Bronz před domácím publikem vybojovala Italka Michela Moioliová. Na papíře jde o drobný rozdíl, na trati o jediný okamžik, kdy už není kam uhnout a kdy se rychlost mění v souboj o stopu.

Snowboardcross je zrádný právě v tom, že neexistuje bezpečný režim. Jede se v balíku, s kontaktem, s rizikem, že i výborně rozjetá jízda skončí v síti. Adamczyková se v Livignu pohybovala v prostoru, kde se medaile vyhrávají i prohrávají v jedné vlně, a přesto držela tempo až do posledních metrů. Stříbro není úlitba okolnostem, je to výsledek, který se v takové disciplíně musí vyjezdit.

Eva Adamczyková vybojovala ve snowboardcrossu olympijské stříbro. (13. února 2026)

Vstoupit do diskuse
Vezmeme vás na titulní stranu