Už v Plzni se to o něm vědělo. Za zlaté éry úspěšného klubu byl Vrba háklivý na některé otázky. Nerad vysvětloval své tahy či nepříjemné situace. Občas se vztekal jako malý kluk. Jenže to vše probíhalo v kulisách – při vší úctě – českého venkova.
Pavel Vrba v plzeňských časech slavil kotrmelci.
Teď stojní jako první herec na velké scéně. A opět nezvládá roli muže, jež je holt ze své pozice logicky ostře sledovanou postavou.
Vrba je úspěšný na hřišti, i když se najdou kritici, kteří zlehčují postup reprezentace na mistrovství Evropy v příštím roce poměrně logickým argumentem, že po rozšíření turnaje na čtyřiadvacet účastníků byla cesta jednodušší než v minulých letech. Ale prostě je to tak: Národní tým předčil Turky i Nizozemce a je ve Francii.
Velkou pouť v národním dresu začal Vrba v pohodě, přišel jako spasitel, měl obří podporu fanoušků a potažmo i médií. Ta mu plus minus vydržela celou kvalifikaci, i když i během ní se objevila kritika hry mužstva. Ta se Vrbovi nelíbila, jenže opětovné naskočení na úspěšnou vlnu ji utlumilo.
Jenže pak přišel problém Limberský. A Vrba se ukázal jako muž bez odvahy – srab.
Ke kauze klíčového obránce základní sestavy se vyjádřil jen obecně na televizním kanálu fotbalové asociace. V překladu: Žádné otázky, my si to vyřešíme za zavřenými dveřmi. A na první nominační tiskové konferenci vypěnil jako vzteklý prcek.
Přitom stačila trochu rozvahy a taktiky. Například: „Ano, David chyboval, proto byl potrestán, nyní v reprezentačním týmu není.“
Ale to Vrba a jeho tým nezvládl, naopak přišel amatérský kolaps.
