Slavia vysílá do světa signály nadšení. Po vládě excentrického a navíc zoufale podezřelého exministra Aleše Řebíčka ji koupili podnikatelé naprosto jiné úrovně. Žádné skandály, složité vysvětlování, kdeže jsme přišli k našim penězům. K tomu kapitál v násobné výši, než na který si při svém „podnikání“ sáhl lesní muž ze severu Čech.
Kapitán Slavie Martin Latka.
Čínští byznysmeni i český miliardář Jiří Šimáně jsou holt jiná liga. A fanoušci Slavie doufají, že jinou ligu bude hrát i jejich mančaft. Už ne o holý život jako v minulých sezonách.
V prvním velkém zápase vykvetla naděje. Slavia zdolala Spartu, rivala největšího. Uspěla nadšením, ale i kvalitou. K tomu vyprodala nejhezčí stadion v zemi, svůj Eden – tedy ráj. Ale už v tomto duelu ji dvakrát poškodili pomezní rozhodčí, zastavili její nebezpečný útok nesmyslně odmávaným ofsajdem. Na druhou stranu jí hlavní odpustil naprosto evidentní penaltu.
Podobně se asistenti, jak se říká mužům na lajně, zachovali i v duelu s Duklou. Opět dvakrát zabrzdili víc než nadějnou situaci. Přitom výhra mohla ještě více postrčit euforii kolem klubu. Na tribunách bylo po dlouhé době i na „obyčejný“ zápas více než deset tisíc lidí, Slavia nehrála špatně, především nasazení bylo znovu na úrovni.
Přesto nevyhrála.
Hlavním důvodem však není kiks rozhodčích, ale podivná minulost, během níž se skládal nynější kádr. Kouč Dušan Uhrin totiž nemohl využít tři důležité záložníky kvůli zranění či kartám. Rozpadlo se mu tak srdce hry, klíčová formace každého mužstva. A náhradníci se především v prvním poločase nesrovnali s novou situací, v těch chvílích Slavia přišla o výhru.
V době minulé se nakupovalo stylem: On je levný, bereme ho, je jedno, jestli ho potřebujeme, nebo ne. To se musí změnit, tým musí mít hlavu a patu.
