Když v pátek při kvalifikaci v Černé Hoře spustili domácí bezmozci opičí skřeky na hráče tmavé pleti v barvách Anglie, odsoudil to celý fotbalový svět.
Uběhlo pár dnů a v Česku se předvedla Brazílie, také ona má rasově namíchanou sestavu. A to odjakživa, co je na tom zvláštního?
Brazilci hráli v Praze poprvé od roku 1956.
Jenže spíkr, který se před zápasem snažil navnadit obecenstvo v pražském Edenu, to asi považoval za jakousi od(ú)chylku. „Pojďme to ukázat těm klukům vopáleným,“ hecoval.
Byl to trapný fór, který však – bohužel – zapadá do české fotbalové kultury.
Do ní také patří, že Češi fandí národnímu mužstvu jen při důležitých zápasech. Proto byla v Edenu atmosféra jak v divadle.
„Byl sice plný stadion, ale bylo to komorní,“ litoval David Pavelka, střelec českého gólu. „Fanoušci se spíš přišli podívat na Brazilce,“ odtušil.
Bylo to tak. Emoce se zvedly po jeho brance, pak ještě párkrát.
Ale také například ve chvíli, kdy hřiště opouštěl Philippe Coutinho, asi největší hvězda na trávníku. Záložník Barcelony šel z placu během druhé půle a diváci mu aplaudovali, i když – diplomaticky řečeno – zahrál už hodně lepších zápasů a mnohokrát vydal při fotbale více sil než tentokrát.
Roberto Firmino, hvězda Liverpoolu, vyrovnal na začátku druhé půli na 1:1.
To se dostáváme ke třetímu negativu.
Brazilci první poločas odchodili. Proto byli Češi lepší, proto se dostali do vedení a měli i další možnosti.
I když byl duel pro domácí svátek, pro Jihoameričany šlo jen o další z desítek tuctových utkání. Vždyť oni jako fotbalový cirkus objíždějí svět, zahrají si tam, kde dostanou zaplaceno.
Jasně se to ukázalo po změně stran. Hosté si uvědomili, že nemohou dopustit další průšvih.
Před pár dny hráli v přípravě s Panamou nerozhodně a v zemi posedlé fotbalem a jejím národním týmem dostali řádně naloženo od kritiků.
Střídající Ewerton pozvedl hru Brazílie. Vladimír Coufal často nevěděl, jak ho zastavit.
Mužstvo se přitom chystá na letní turnaj Copa América, na mistrovství Jižní Ameriky, které se bude hrát právě v Brazílii. Nic jiného než trofej nepřichází v úvahu, a proto je reprezentace ještě pod větším dohledem.
Nakonec do Prahy přijelo na sedmdesát brazilských novinářů, což je nevídané číslo.
I proto se hra hostů ve druhé části změnila. Přibyl pohyb, rychlost, přímočarost. Najednou se ukázal propastný rozdíl ve schopnostech hráčů. Češi prostě technicky nestíhají, proto přišly problémy i porážka.
Mladý slávista Alex Král si proti Brazílii zahrál poprvé za národní mužstvo.
Během pěti dnů tak tým Jaroslava Šilhavého poznal, jak vypadá fotbal na levelu, kam nedosahuje. V Anglii dostal pět gólů, proti Brazílii tři. A to byl ještě nejlepším mužem dvojzápasu brankář Jiří Pavlenka.
Trenér přesto po Brazílii hledal pozitiva: „Umíme hrát náročně, budeme to používat.“
V překladu jde o první půli, kdy byli Češi lepší. Mohl za to slušný výkon, ale především již zmiňovaná brazilská pohoda.
Slova o náročnosti jsou navíc obžalobou samotného Šilhavého. Proč tedy nezkusil podobným stylem obrat Anglii, kde šlo o body do kvalifikace mistrovství Evropy? Proč postavil zbabělou sestavu, připravil taktický plán na snaze jen ukopat remízu 0:0? Při pohledu na výsledek 0:5 je jasné, že to stejně hůř dopadnout nemohlo.
Proto i jeho výroky o kladech české hry zapadají do událostí, které se při souboji s Brazílií nepovedly.
Fotogalerie |
