Číšník, kterému licenci zaplatil otec. Příběh slávistické superstar Trpišovského

Chci hrát totální fotbal! Touto větou se ve Slavii uvedl kouč Jindřich Trpišovský koncem roku 2017. Tehdy se mu hodně lidí smálo a považovalo ho za přehnaně sebevědomého snílka. Teď už se ale nikdo nesměje! Kritikům mladý trenér zavřel ústa tím nejlepším možným způsobem. Za dva a půl roku v Edenu stihl už dvakrát vyhrát ligu i domácí pohár a loni pod jeho vedením červeno-bílí svými výkony v evropských pohárech okouzlili celý fotbalový svět. Pojďme se podívat na to, jak se zrodila slávistická superstar!

Slávistický trenér Jindřich Trpišovský na rozdíl od jiných koučů nikdy nehrál fotbal na profesionální úrovni. Sám o sobě tvrdí, že příliš talentu nepobral. Velmi brzy si uvědomil, že jako fotbalista to pravděpodobně nikam nedotáhne, a tak se začal připravovat na trenérskou dráhu.

S trénováním Trpišovský začal ve věku, kdy jeho vrstevníci nakukovali do ligových družstev a sbírali první minutky za A mužstva.

Trpišovský vedl například mládežnické celky Sparty a Bohemky. Tehdy se mu ani nesnilo o tom, že by se z něj jednou stal nejrespektovanější kouč v Česku. Naopak, měl velmi skromné cíle.

„Od svých dvaceti let, kdy jsem postupně procházel jako trenér různé kategorie, byl můj sen si odtrénovat třeba alespoň jeden zápas v první lize. V životě by mě nenapadlo, že se v ní budu objevovat pravidelně, a už vůbec ne, že se podívám i do Evropy. Na to, že bych vyhrál trofej pro trenéra roku, jsem nepomyslel ani chvíli,“ říkal Trpišovský poté, co v roce 2019 vyhrál prestižní ocenění Trenér roku.

„Když já jako trenér začínal, říkal jsem si, jestli mi někdo svěří alespoň dorost. Další meta byla dělat trenéřinu jako povolání, aby mě živila, a hlavně abych tu práci dělal dobře,“ vzpomíná na své začátky slávistický kouč.

Jaroslav Köstl (vlevo) je asistentem hlavního trenéra Slavie Jindřicha Trpišovského (vpravo).

Trénováním mladých nadějí se Trpišovský samozřejmě nemohl uživit. Takže si musel najít i běžné zaměstnání. Pracoval jako číšník, barman a později i jako provozní v baru.

„V osm ráno jsem otevřel provozovnu, v deset jsem běžel na trénink áčka, pak zpátky do práce, v pět trénink s dorostem, potom znovu do práce. Večer domů a ve čtyři ráno budíček: jel jsem zamykat hernu, protože jsem byl jediný, kdo měl klíče,“ zavzpomínal v rozhovoru pro iDNES.cz na těžké životní chvíle Trpišovský.

První velkou příležitost dostlal Jindřich Trpišovský v roce 2011, kdy se stal trenérem divizního mančaftu Horní Měcholupy. Po dvou letech se přesunul na prestižnější adresu, konkrétně do žižkovské Viktorie.

Otec mu zaplatil trenérskou licenci

V tu chvíli už bylo jasné, že v Trpišovském roste trenérská hvězda. Uvědomoval si to i jeho otec, Jindřich Trpišovský starší, který neváhal a svému synovi zaplatil trenérskou licenci.

„Přihláška byla sto tisíc korun, potom musel dva roky jezdit vždycky na měsíc do Olomouce, kde byl v hotelu, stravování a tak dále, to samozřejmě taky stálo nějakou korunu,“ svěřil se serveru iRozhlas.cz pyšný otec.

Jindřich Trpišovský se svým otcem, který mu zaplatil trenérskou licenci.

Na Viktorii Žižkov zažil Trpišovský něco, co ho zocelilo do konce života. Klub se dostal do velkých finančních problémů, hráči několik měsíců nedostávali výplaty. 

Mladý trenér je ale i tak dokázal namotivovat a hrát s nimi skvělý fotbal. V sezoně 2014/15 Trpišovský dovedl Viktorii Žižkov ve druhé lize ke skvělému čtvrtému místu.

„Kluci chodili do práce, takže fotbal byl pro ně vlastně hobby. Naučilo nás to, abychom si pak všeho vážili. Dělali jsme fotbal na koleně a byla to velká škola. Prospělo nám to. Já jsem i půjčoval peníze na chod klubu. Dávali jsme je dohromady, abychom vůbec mohli dohrát sezonu. Kluci půjčovali některým hráčům, aby mohli zaplatit nájem. Pak jednou za tři měsíce přišla jedna výplata. Trénovali jsme, a místo abychom pravidelně dostávali peníze, tak jsme je do toho dávali,“ řekl k angažmá na Žižkově nedávno Trpišovský.

Jindřich Trpišovský během svého působení ve Viktorii Žižkov

Liberecká jízda a spolupráce s Nezmarem

Na Žižkově Trpišovský dlouho nevydržel. Nejprve o něm uvažovala Slavia, která na tom tehdy nebyla finančně nejlépe. 

Mladý trenér se ale nakonec upsal Liberci a zahájil tak spolupráci se svým dost možná osudovým nadřízeným, sportovním ředitelem Janem Nezmarem, který si poté Trpišovského v roce 2017 přivedl do Edenu.

Se svým osudovým šéfem Janem Nezmarem

Největší výzvy své kariéry se Trpišovský nezalekl. Naopak, svou šanci chytil za pačesy! 

Se skromným mančaftem, jehož majitel Karl velmi nerad utrácí peníze za posily a naopak si libuje v prodeji nejlepších hráčů konkurenci, hrál Trpišovský velmi atraktivní fotbal a proháněl ligové favority.

V sezoně 2015/16 Liberec pod jeho vedením slavil senzační postup do základní skupiny, kde jeho svěřenci dokázali porazit 1:0 slavný francouzský klub Olympique de Marseille.

Trpišovský ještě coby trenér Liberce

Netrvalo dlouho a Trpišovský získal velký respekt i v zahraničí. Mluvilo se o tom, že o něj má velký zájem chorvatská Rijeka. 

On se ale rozhodl zůstat v Česku.

Koncem roku 2017 po Trpišovském sáhla pražská Slavia, která o ambiciózního kouče stála natolik, že vyhodila úspěšného trenéra a velkého srdcaře Jaroslava Šilhavého.

Trpišovskému to chvíli trvalo, ale i s přispěním sehraného realizačního týmu a sportovního ředitele Jana Nezmara se mu podařilo ze Slavie vytvořit na české poměry nebývale silný tým.

To, jak jsou hráči Slavie po kondiční stránce skvěle připravení, je ale velká zásluha právě Trpišovského. Jeho náročné přípravy jsou pověstné. Hráči často říkají, že takový dril pod nikým jiným ještě nezažili. Tvrdá práce ale sklízí ovoce.

Trpišovský se zapsal zlatým písmem do historie pražské Slavie.

Do ciziny se mu (zatím) nechce

Není divu, že po 20. ligovém titulu v historii se slávističtí fanoušci klepou strachy, protože zcela reálně visí ve vzduchu možnost, že trenérská superstar Jindřich Trpišovský Eden opustí a vydá se za další výzvou do ciziny.

V minulosti se na Trpišovského vyptávaly kluby z Ruska, Anglie či Řecka. On je ale odmítal. 

„Abych řekl upřímně, nejvíce mě láká práce tady, to byl vždycky můj sen. Obdivoval jsem v minulosti české kluby, které se dostaly do Evropy a tam braly body silným protivníkům,“ vysvětlil své setrvání ve Slavii kouč, o němž se říká, že jeho jedinou slabinou je neznalost cizích jazyků.

Tato slabina ale ve Slavii živí naději, že si svou největší hvězdu ještě nějaký čas udrží...

Fotogalerie

Hodnocení článku

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 16:52 úterý 3. listopadu 2020. Anketa je uzavřena.

  • 139
  • 62
  • 56
  • 55
  • 55
  • 54