Je v minusu celkem 86 milionů. Jaroslav Pouzar spolu s jedním společníkem totiž postavil v Českých Budějovicích, jejichž jméno proslavil ve světě, hokejovou halu. „Manželka asi měla pravdu. Měl už jsem se na to vykašlat a raději se starat o syna,“ přiznal v rozhovoru pro Hospodářské noviny.
Začalo to výzvou. „Postavím zimák pro děti,“ nechal se slyšet někdejší hokejista, který jako první Čech vyhrál Stanley Cup, tu největší klubovou trofej planety. Stal se totiž součástí neuvěřitelného mužstva, Edmontonu Oilers v osmdesátých letech.
Fotogalerie |
Kdo byl jeho králem? Jasně, Wayne Gretzky, ten největší. A Pouzar s ním hrál v jednom útoku, stejně jako s proslulým Finem Jarim Kurrim. Nakonec zvedl zlatý grál hokeje třikrát.
Pokud by hrál na stejné úrovni dnes „nějakých“ 90 milionů by ho netrápilo. Jenže on vydělával 175 tisíc dolarů ročně, z nichž polovinu musel odevzdat na konto Pragosportu, komunistického výdobytku divné doby.
Pouzar začal stavět halu před třemi lety. Dnes je soběstačná, ale hokejistu ničí počáteční investice. Se společníkem totiž počítali, že dostanou dotace – nejprve od Evropské unie, poté od ministerstva školství. Pouzar kvůli tomu dokonce kandidoval za TOP 09 a dostal se do krajského zastupitelstva. Myslel si, že mu pomůže Miroslav Kalousek.
Jenže vše zkrachovalo, mohl za to i pád vlády Petra Nečase po známém zásahu státního zastupitelství.
„Já jsem prostě o zimním stadionu uvažoval už dlouho. Viděl jsem, že to venku velmi dobře funguje. Všichni to berou pořád jako byznys. Já jim ale říkám, že to není byznys, že to je charita, že si tady nestavím mohylu. Postavil jsem zimní stadion i proto, že je tady málo ledních ploch. To se potvrdilo, máme plno po celý rok, klidně bychom zaplnili ještě jednu plochu,“ řekl.
Nyní se mu blýská na lepší časy. Město podle všeho halu odkoupí. Pouzar tak překoná další protivenství. Zvládne i druhý neúspěch v podnikání (prvním bylo majestátní fitness centrum). On však především zdolal nemoc z nejhorších.
Rakovinu, přesně chronickou myeloidní leukemii postihující bílé krvinky, zvládl až po transplantaci.
„Já věděl, že to vyhraju, ale lékaři si mysleli něco jiného,“ vzpomínal. „Jenže jsem chtěl být se ženou a synem,“ našel důvod úspěchu.
Vyhraje i další boj?
